The sinner in me 35

26. července 2012 v 13:32 | Gia |  The sinner in me
Ber nebo nech být.


~ MAXMILIÁN ~

Snad že začalo pršet ještě o něco málo vydatněji, anebo možná proto, že jsem tu stál naprosto nehybný téměř hodinu. Anisovo příjmení ztrácelo a znovu získávalo na ostrosti a nebyl jsem si ani trochu jistý tím, jestli je to ještě pořád kvůli všemu tomu dešti, nebo jednoduše proto, že měl zase jednou pravdu, když mě tak vehementně přesvědčoval o tom, že potřebuju brýle na čtení.

'Je alespoň nepatrná šance, že by se u tebe v knihovně našla verze s trochu většími písmenky?'
 

# 1 Michael

10. července 2012 v 18:46 | Gia |  Song-book
Na blogu přibyla nová rubrika Song-book. Předem upozorňuji, že nejsem žádný rodilý mluvčí a texty si překládám především sama pro sebe a to velmi volně. Kdyby jste měli nějaký lepší nápad, jak by se dané texty daly přeložit, budu jenom ráda ♥. Proč rubrika vznikla? Dlouhé roky jsem si vedla sešitek s texty oblíbených kapel a tenhle milovaný poklad se mi během stěhování kamsi zatoulal... nějak nemám energii začínat znovu a od úplné nuly... a pak tady na blogu je to tak nějak příjemnější, zajímají mě vaše vlastní postřehy a názory! Mimo jiné mě baví dohledávat různé reálie, které jsou s tvorbou jednotlivých písniček spojeny, co kdo řekl k danému textu a kdy, takže pokud to bude alespoň trochu možné, budu se snažit vždy doplnit i tuto stránku věci. Michael určitě není úplně největší hitovkou, kterou kdy Franz Ferdinand nahráli, ale její text je zdánlivě nejjednodušší na přeložení a možná proto jsem začala právě jí. Ono se tu stejně pomaličku a jistě objeví všechny jejich písničky, protože zkrátka zbožňuju jejich texty! A třeba si najdou zastánce i mezi vámi, kdo ví :).


"Michael" je název singlu kapely Franz Ferdinand, který se objevil na jejich prvním studiovém albu vydaném v roce 2004. Píseň se proslavila díky homosexuálnímu kontextu, který následně vystupňoval i provokativní videoklip. Alex Kapranos v jednom z rozhovorů pro anglický tisk řekl, že píseň byla napsána o jeho dvou kamarádech. "Jednou jsme pařili s kapelou v Glasgow až jsme skončili v nějakém skladišti, kde probíhala taneční párty s názvem Disco X. A ti dva se tam najednou začali svádět a bylo to velmi... velmi sexy."

- 100 a možná ještě níž.

10. července 2012 v 17:16 | Gia |  Labyrint
Lidi jsou svině. Existují čestné vyjímky z řad rodiny, přátel, známých a neznámých, ale v globále žádná sláva, co si budeme povídat. Pomalu se začínám rozkoukávat a hledám si práci, ale s jakou arogancí, neochotou a především sprostotou jsem se setkala dneska... myslím, že mám preventivně zkažený celý měsíc až do narozeninové oslavy. Ač mám asi jako každý z nás svá slabá místa, snažím se nenechat rozházet tak snadno, ale ano těchle sedm "statečných" kravaťáků mě úspěšně rozbrečelo... a hrdá na sebe rozhodně nejsem.

V prvé řadě nechápu celou jejich připitomělou logiku. Prošla jsem prvním kolem, čtyřhodinovým martyriem včetně pohovoru s psychologem a nekonečnou hromadou osobnostních testů aneb "šetřeme naše lesy" na základě čehož mě pozvali k užšímu interview. Když pominu fakt, že mě nechali hodinu a čtvrt čekat beze slova na vysvětlenou a při příchodu do místnosti se ani neobtěžovali k podání ruky... celé to byla jedna velká hra na to jak si dokázat, že pánové na to zkrátka mají, jsou pány tvorstva a já jsem jen zbytečné nic, společnosti zcela lhostejné hovno. Naprosto parafrázovali a degradovali moje poznámky z rozhovoru s psycholožkou (a to i vcelku osobního rázu), střídali jeden úšklebek za druhým a ve finále se mi vysmáli, že jsem si dovolila v otázce ohledně gayů vyslovit svůj vlastní názor (mají vůbec nárok na takové otázky?). Následovalo velmi vřelé ujištění v tom, že jim jako absolvent nemám absolutně co nabídnout a že vlastně vůbec nic neumím. Přičemž mi celou tu dobu skákali do řeči a například v anglické části pohovoru mě v podstatě nepustili ke slovu...

Hlavou se mi honila myšlenka na možnost, že byla pozice už předem obsazena a tohle byla jen nutná formalita, ale proč takhle svinsky trápí lidi? Proč mě nechají drkocat se vlakem, zaplatit 180,- a pro nic? Proč berou člověku i tu poslední šanci na to, že se třeba chytí a bude se mít líp? A sakra, proč si mě tam vůbec zvali, copak z mého životopisu jasně nevyčtou, že mám jen omezenou praxi? Nerozumím tomu a je mi zle.

Sama sebe považuju za člověka, který se jen tak pro nic za nic nehroutí, ale mají bod - dostali mě. Jen co jsem odtamtud vypadla, rozbrečela jsem se jako malá Jaryna. Div, že jsem se na zpáteční cestě z těch prdelovic někde neztratila. Samozřejmě mi nejel vlak na zpátek, takže jsem další hodinu strávila hnípáním ve své vlastní neschopnosti, přežráním se citrónovou zmrzlinou a velmi peprným slovníkem.

Jasně, nemám toho za sebou hodně, tohle byl všeho všudy můj třetí pohovor a vlastně ani u těch dvou předchozích ještě nevím, jak jsem dopadla..., ale už zase mě z toho chytá toulavá. Nechat se ponižovat a dělat ze sebe vola za ubohých 14 000,- čistého? Nevím, ale rozhodně o tom budu v nejbližších dnech intenzívně přemýšlet. A ke všemu mám teď strach na jakýkoliv další pohovor byť jen pomyslet.

Sebevědomí momentálně na -100, takže jediná možná medicína je tohle video, asi tak dvacetkrát za sebou. Co já bych bez nich dělala ♥. Doufám, že se máte lépe!

 


Rock for People - sušenková odysea + videa + mišmaš

8. července 2012 v 23:29 | Gia |  Z deníků ...
Tak se přeci jenom objevila na Yt nějaká post RfP videa. Myslím kromě těch mých mobilových, kde skoro všude ječím jako maniacký stalker :-D. Než je sem všechny pěkně naskládám, abych měla ten úžasný zážitek v deníčku kompletní, přihodím jednu historku z Hradce, na kterou jsem v návalu vášně naprosto zapomněla.

Jedenáct hodin večer - já a slečna A. čekáme na nádraží. Zjišťujeme, že je samozřejmě zavřené a my máme více jak hodinu a půl času.

"Co kdybychom se šly projít kousek do centra?" Navrhnu a i když můj nápad není přijat zrovna nadšeně, nakonec zvedáme značně unavené kotvy :-D. Ušly jsme sotva pár desítek metrů a přišlo to skoro jako zjevení. Zpoza kopce se vynořil muž s knírkem :-D. Vypadá jako by šel ze svatby, vystajlovaný debílek. Druhá myšlenka ve velmi rychlém sledu byla... Kapranos?! Ááááááááá! Načež se za ním objevilo několik dalších neméně vystajlovaných kamarádů :-D. Nutno podotknout, že my dvě jsme v té době vypadaly značně "jetě" a proto jsme zvolily taktiku ústupu za každou cenu :-D, Kapranos to stejně nebyl takže co... a pak se ozvalo...

"Excuse me?" :-D

Our

7. července 2012 v 20:12 | Gia |  Jednodílné povídky
Konec lenošení. Polehoučku rozepisuji pokračování SIM a abych nabrala ztracenou rovnováhu, cvičím se. Krátké pokračování {nehledejte v tom nic "neobjeveného"} k jednodílné povídce My best friend. Nevím, jestli si někdo z vás - pravidelných čtenářů pamatuje na její děj, ale třeba i ano. A víte, co je zvláštní? Člověk se snaží o jedno a ve výsledku má něco úplně jiného...

Věnováno slečně A. a zcela sobecky také mě samotné. Pokračování bude, určitě ano :).

'Jediná věc, která nezůstane nikdy skryta, je láska.' - arabské přísloví




Franzy spam!

7. července 2012 v 16:01 | Gia |  Obrazárna

Je čas vypořádat se s přebytkem nahromaděných emocí. Jde to těžko..., ale snad se to časem povede. Vážení přátelé, ano, je čas na další spamovací článek ^^. Tentokrát jsem ze své složky losovala zcela náhodně fotky, které mě jako první "pleskly" přes oči... nutno podotknout, že z velmi různorodých důvodů. Vím, že si tyhle články ve skutečnosti užívám mnohem více než vy, ale tak... přejte mi to :-D.

4.7. 2012 Franz Ferdinand

5. července 2012 v 15:37 | Gia |  Z deníků ...
Narozeniny mám sice až na konci tohoto měsíce... a přece - ten nejkrášnější dárek přišel o něco dřív :). Jsem si téměř stoprocentně jistá, že jsem tu v nějakém z předchozích článků avizovala festival RfP a především pak účast kapely Franz Ferdinand. Tenhle článek se snažím sepsat s odstupem jen několika hodin od příjezdu a skutečně začínám pochybovat o tom, jestli jsem to zvládla bez úhony... alespoň té emocionální. Ale teď už hezky popořádku... neznalí a neteční pak prominou, tenhle článek tu být jednoduše MUSEL.


Tak konečně.

13. června 2012 v 17:31 | Gia |  Labyrint
Zkouškové, opravování diplomky na poslední chvíli (protože paní vedoucí si najednou rozpomněla, že takhle teda ne) a šprtání na státnice... to všechno je konečně zamnou :). Tři písmenka před jménem už mám, je čas zajet do starých a především těch nejlepších kolejí. Takže si dneska projdu celou povídku hezky od začátku a jestli se mezi vámi ještě najde někdo, kdo je zvědavý na její konec, nové díly se určitě objeví ♥.


Japan Spam!

1. dubna 2012 v 17:57 | Gia |  Obrazárna
Jestli jste si vsadili, že vydržím a s tímhle "spamovacím" článkem přijdu později, spletli jste se :-). Krasobruslařům, ať už těm aktivním nebo dávno zapomenutým, kteří zaslouženě odpočívají ve sportovním důchodu se dnes rozhodně nevěnuji poprvé a také ne naposledy. Protentokrát jsem si vybrala hvězdy současnosti, japonskou stálici Daisuke Takahashiho a mladinkého Yuzuru Hanyu (viz článek níže), který je nadějnou hudbou budoucnosti.

Daisuke Takahashi
16. března 1986; 165 cm
OH 2010: bronz (první olympijská medaile pro japonského individuálního mužského krasobruslaře vůbec); světový šampión v roce 2010; stříbrný z MS v letech 2007 a 2012; pětinásobný mistr Japonska; dvojnásobný vítěz mistrovství čtyř kontinentů.
Sezónu 2008/2009 vynechal, a to kvůli přetrženým vazům v pravém koleni.
Několik let cestoval střídavě mezi Osakou (kde je pod taktovkou trenérů Nagamitsu a Hondy) a New Jersey, kde jej trénoval Nikolai Morozov. S Morozovem se v roce 2008 definitivně rozešel.
Jeho idolem je známý taneční pár Marina Anissina/Gwendal Peizerat [ti mimochodem sledovali také volný program mužů v Nice a já si říkala, jak moc asi musel být nadšený, jestli je v publiku zahlédl.]
Správná výslovnost jeho jména je "Die-Ski".
Je studentem sprotovní psychochologie a historie na univerzitě.
Mezi jeho hobby patří vaření (špagety a curry), nakupování oblečení, setkávání s přáteli a karaoke ^^.
Na krasobruslení má rád především to, že mu dává šanci se rozvíjet a velmi často proto mění své programy, do kterých neustále vnáší něco nového. Rád naopak nemá piruety.
Sám sebe vidí jako ne příliš mentálně silného sportovce, dodává však, že je soutěživý.
A co by si sebou vzal na opuštěný ostrov? Nic, chtěl by využít tuto příležitost k tomu, aby překonal sám sebe a stal se silnějším.

Myslím, že krasobruslařů jako je právě Daisuke je pomálu. Skoky, piruety i kroková sekvence všechno je v jeho podání naprosto přirozené a lehce plynoucí, jeden z těch, kteří doslova splynou s ledem. Když se na něj dívám, mám pocit, že ani tak nebruslí, jako se spíš vznáší. Vím, že existuje řada těch, které si japonský styl krasobruslení nezískal, ale já když vidím jeho pohybové nadání, zkrátka nemám slov. Ostatní vedle něj najednou působí tak nějak těžkopádně a neohrabaně. A navíc má perfektní vlasy :-D. Sochi bude, dá se říci, vrcholem jeho kariéry a ačkoliv mám Plushenka v oblibě, myslím, že si umačkám palce :-D. Když já jim to vlastně přeju úplně všem :-D.

Volný program MS 2012 "Blues for Klook" ♥ ♥ ♥ MĚL VYHRÁT a měl a měl a měl :-D


2008 "Swan Lake Hip Hop" tahle kombinace hip hopu a klasiky mě dostala. Všechno jde, když se chce!

Daisuke Takahashi a kazašský krasobruslař Denis Ten (mimochodem také velmi nadějný)

The Little Prince On Ice

31. března 2012 v 21:01 | Gia |  Obrazárna
Tenhle článek se tu zákonitě musel objevit. Skončilo MS v krasobruslení ve francouzském Nice a já jsem si ho více než užila. Především zásluhou mých obvyklých favoritů a jak už to tak bývá, objevil se i někdo nový - "neokoukaný". Sedmnáctiletý Yuzuru mě naprosto uchvátil a dnešní překrásné třetí místo v kategorii mužů jsem oplakala společně s ním. Dojalo mě jeho bezkunkurenční odhodlání a síla, to jak se po nešťastném pádu dokázal okamžitě vzchopit a jako by nic vysmeknout další kombinaci bezchybných skoků. Japonský styl krasobruslení obdivuji delší dobu spolu s Daisuke Takahashim, ale Yuzuru mi do žil nalil ten entusiasmus, který jsem pro tento sport kdysi dávno měla a který se spolu s odchodem oblíbených jednotlivců pomalu ale jistě vytrácel. Budu doufat, že se líbil i vám ♥. Já se neubránila vzpomínce na malého rozcuchaného Billa.

PS: A jestli dnešní článek působí jako výlev odvařené fanynky? Tak přesně takhle působit má :-).



A nenechejte si ujít zítřejší exhibici, mám pocit, že Yuzuru předvede Justina Biebera :-). Ale co, já bych mu odpustila i vraždu ♥.


Kam dál

Nejkrásnější fantasmagorie ♥