PS: Děkuji ♥

15. října 2010 v 8:52 | Gia |  Labyrint
28
Správně bych teď měla pracovat nad svou prezentací na úterní seminář, kdy se zase budu dobrou půl hodinu ztrapňovat před ostatními a kafrat o své seminární práci. A samozřejmě, že jsem místo usilovného přemýšlení nad tím, jak vzniká takový vyhrocený konflikt v komunikaci, skončila tady. Nechtěl by se mi tu někdo z vás nějak šikovně nabourat a změnit přístupové heslo ? Já jen, že bych pak nezamořovala svět tolika nesmysly, co mám v hlavě. Původně jsem dneska chtěla psát článek na úplně jiné téma, ale myslím si, že kluci z Tokio Hotel prominou, je tu jeden človíček, který si to doopravdy zaslouží ♥, vlastně si to zasloužil už dávno.
Během minulého víkendu, už nevím přesně, který to byl den, jsem se z ničeho nic zarazila a položila svému příteli zdánlivě jednoduchou otázku: "Nechápu tě. Proč se mnou vlastně ještě jsi?" Abych vás zasvětila do širšího kontextu. Nejednalo se o klasické použití téhle věty, kdy ji hysterické slepice plivou na druhého během hádky, šlo jak jinak o mou zálibu v Tokio Hotel ... *teď teda vůbec nevím jaký smajlík by byl adekvátní smutný/usmívající se ..* Tahle rozpolcenost je pro mě ve vztahu k nim totiž typická. Dávají mi toho opravdu hodně, ale na druhou stranu mě v mnoha věcích limitují, ba co víc, limitují především ty, kteří mi chtějí být opravdu nablízku (naštěstí je takový člověk jen jeden).
S mým nynějším přítelem jsem od svých šestnácti let a kdykoliv někomu stejně starému řeknu, jak dlouho spolu jsme, nechápe a jen protáčí oči: "Jak tě to ještě může bavit po takové době?" nebo "Proč si neužíváš?" A já se jenom mile usměju a neodpovídám. Moc dobře vím (a to i přesto, že jsem někdy hodně protivná a náladová), že on je můj životní partner a dokud jsem šťastná, nemám potřebu jít jinam. Kdo jiný by mi tohle všechno strpěl? Když jsem začala poslouchat Tokio Hotel a definitivně zanevřela nad svou láskou z dětství, která se mě držela devět let - Him, jen máchl rukou a s úsměvem dodal, že tohle mi dlouho nevydrží, je to přece naprosto odlišný styl hudby. Ale vydrželo. Jenže to nejhorší je, že Tokio Hotel jsou v podstatě "tím třetím" v našem partnerském trojúhelníku (bože! Čte se to stejně směšně, jako to zní?).
Kamkoliv kdykoliv jdeme, vždycky si najdu způsob jak o nich mluvit a když se třeba někdy opravdu přemůžu, přítel stejně nahodí: "Co nového u Toma a Billa? Už to konečně prasklo a dali si veřejně pořádnýho francouzáka?" Aby jste tomuhle rozuměli. Můj přítel je v tomhle dokonalý. I když je to od dětství zarytý Depešák, za tu dobu, co jsou Tokio Hotel v mém životě, si k nim vybudoval hodně kladný vztah a má je rád, dokonce je i fanoušek (ale jo, myslím, že ho takhle můžu nazvat). A já jsem za něho doopravdy vděčná, protože se to kolem mě hemží partnery kamarádek, kteří jejich idoly jen urážejí a absolutně nerespektují názor svých protějšků. Ten můj mi lepí plakáty na zeď, kouká semnou na všechny ty malicherná videa a směje se se mnou, když si Bill říhne nebo Tom řekne nějakou hlášku, chce jet společně se mnou na koncert, protlačit se do první řady a řvát "I LOVE YOU BILL!!" (chudina Bill, kdyby jen věděl ). Prý se do něj Bill zamiluje a on pak bude moct jezdit  v jeho Audi Oceňuji já vůbec dostatečně to, co v něm mám? Sakra, vždyť on mi dokonce odpověděl na otázku: "Kdo z kluků se ti líbí nejvíc?" Chápete?
Prostě je to tím, že blízko sebe nemám žádnou hmatatelnou kamarádku, fanynku, která by se mnou tohle všechno "nadmíru důležité" probírala osobně a mě to chybí ... a kam jinak to mám směřovat, že? No a on mě kupodivu neposlal do zádele, ale odpověděl. Takže kdyby někoho zajímal čistě mužský pohled na vzhled Tokio Hotel ... podotýkám, že má fakt rád jejich poslední album a minimálně jednou za týden pustí Dogs a musíme na to spolu trsat A to je mu 26 let Diplomaticky to shrnul tak, že se mu líbí Billův cit pro módu, že kdyby se do toho narval alespoň po lýtko, určitě by jeho kousky neodmítl, ale co se týče vzhledu, prostě už jako chlap nerozdýchá dlouhé nehty. Nevadí mu líčení (nakonec Depeche Mode se tohle taky nevyhlo), ale dlouhé nehty už podle něj na kluka nepatří. Takže to na konec vyšlo tak, že se mu nejvíc líbí Georg a nejvíc sexy je Tom. No, docela mě to zaskočilo, hlavně ten Tom, protože měl k němu vždycky řadu námitek - vlasy, hadry, to jeho věčné chvástání a podobně
O čem s ním ale mluvit moc nemůžu je twincest. Tohle totiž chlap asi nikdy nepochopí, nikdy to v těch jemných náznacích neuvidí. Kolikrát koukáme na nějaký záznam nebo dokument a já se mu to snažím osvětlit, ale on je pořád toho názoru, že jsou to normální bráchové ... a možná, že i jsou, ale fantazii nám nikdo nevezme, že? Takže o mém psaní sice ví, něco i četl (a prý mám hezkou slovní zásobu), ale myslím, že vše od "polibku" po "slastné vydechnutí po sexu" vynechal
Pro tohle všechno jsem mu položila tu zrádnou otázku, na kterou se sice zeptáme, ale odpověď slyšet nechceme. "Nechápu tě. Proč se mnou vlastně ještě jsi?" Pamatuji se, že následovala po zhruba hodinové diskuzi na téma "Bill a jeho kožený šatník, Bill a jeho lež." A byl to vlastně takový můj rozčílený monolog, vůbec nedostal šanci reagovat ... Odpověděl, že právě pro tohle, že druhou takovou by asi jen těžko hledal ♥ A já mu tímto článkem děkuji a zároveň se omlouvám, že někdy opravdu nejsem k zastavení, co se Tokio Hotel týče ... jiná už asi nebudu.

Mám tě ráda za to všechno ♥ Děkuji.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majka Majka | Web | 15. října 2010 v 11:51 | Reagovat

Tááák... za prvé bych samozřejmě chtěla napsat, že tvůj přítel musí být určitě skvělý a říkat ti "toho si važ" je asi zbytečné - soudě podle tvého článku si ho vážíš a miluješ ho víc než dost. Stejně jako on tebe :-) A podle mě o tomhle celé partnerství má být. Že on sdílí tvou "zálibu" (a je na něm v jaké míře) a ty zase některé jeho...
Když budu mluvit o svém manželovi, tak my jsme spolu od mých 18 let - a od jeho 16, on je o 2 roky mladší než já. A celkem spolu jsme už 15 let. A na dobu, kdy "nám" do života vstoupili TH, si moc dobře pamatuju, protože právě on byl pro mě velkou oporou. Ještě jsem neznala nikoho z fanynek, s kým bych mohla vzdychat, jak je ten Bill nadpozemsky krásný, jak mě oslovují jejich texty, s kým bych se mohla smát nad rozhovorama... takže právě můj manžel dostal "přímý zásah" a seděl se mnou u počítače a já mu ukazovala každou fotku, pouštěla písničky, videa... a musím říct, že byl opravdu trpělivý a hodně tolerantní. Nemůžu říct, že by se Tokio Hotel stali jeho nejoblíbenější skupinou nebo že by omléval na koncertech... to samozřejmě ne :D Ale mě stačí to, že když třeba někam jedeme, připomene mi, abych si nezapomněla vzít do auta jejich CD... že mě zavolá k televizi, když na Óčku běží jejich písnička... nebo když v práci narazí na nějaký časopis, kde jsou, nelení a vystřihne mi ho (a já mu pak neřeknu, že už ten časopis mám samozřejmě dávno doma, abych mu nezkazila radost :-) ). Potěší mě, když zaslechnu, jak si brouká jejich písničku, nebo to, že považoval za samozřejmé - když Chris nemohla na koncert do Vídně - že tam se mnou pojede on...
Co se týká povídek, taky některé mé četl, i když mu twincest samozřejmě taky moc neříká :-) A ještě dneska se musím smát, když si vzpomenu na společný víkend s Chris a našima manželama a jak jsme s nimi dvěma debatovali o tom, jestli by Bill a Tom při sexu používali sprostá slova ("Kurva, ty jsi tak dobrý, Tome!" - ehm, pardon, za to slovo! :-) ) :DDD
Takže bych tu asi taky měla poděkovat, jak tolerantního a milujícího partnera mám doma - a pogratulovat i tobě, Giuš, že jsi na tom podobně a popřát ti, ať vám to opravdu dlouho vydrží. Nejlíp navěky :-)

2 Majka Majka | Web | 15. října 2010 v 11:52 | Reagovat

Uf, to je zase román! Promiň... :D

3 Sabsa Sabsa | 16. října 2010 v 20:52 | Reagovat

To je TAK krásný! Já nevím co víc bych řekla, na tohle prostě můžu jen valit oči a závidět, protože já zatím nikoho takového nepotkala a nevím jestli potkám... I když mám ještě čas, to je pravda :) Vážně, šíleně ti závidím. :)

4 Amálka Amálka | E-mail | 27. října 2010 v 23:25 | Reagovat

Wow...já chci taky někoho takovýho!!! :)
Chápu, co tím myslíš...když jde jen o nějaký oblíbené věci, tak to nikomu nevadí, ale když jde o fascinaci nebo tak něco, 99% lidí to není schopných zvládnout. Já sice na TH neujíždím (mám je jen dost ráda), ale často se mi stává, že se do něčeho totálně zamiluju a nedokážu pak řešit nic jinýho... někdy dny, někdy týdny občas i roky. A vím, že kdybych byla dlouho vedle někoho, kdo je do něčeho zrovna takhle "zažraný", nezvládla bych to...
Takže...nemá tvůj přítel bráchu? :D

5 Gia Gia | Web | 28. října 2010 v 8:43 | Reagovat

[4]: :D Bráchu bohužel ne. Variantou pro případné lesbičky nebo bi by byla jeho sestra, ale ta je bohudík šťastně vdaná :) Chce to jen trpělivost a on se dřív a nebo později někdo takový objeví.
Možná, že u nás dvou je to způsobeno taky tím, že jsem TH "poznala" o nějaký rok později než jeho. Nikdy dřív u mě nic podobného nebylo, takže ho to nejdřív tak jako tak prostě muselo zaskočit a šokovat, ale protože mě prostě miloval a já jeho přizpůsobil se a vydržel :) ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Nejkrásnější fantasmagorie ♥