Čas je relativní pojem.

18. prosince 2010 v 10:13 | Gia |  Labyrint
in-my-silence.blog.cz
Jako malé dítě jsem i já měla svou nejlepší kamarádku. Říkejme jí třeba slečna "A". Byla to kamarádka na život a na smrt. Trávily jsme společně všechen volný čas, chodily do stejné školy. Každý večer jsem jí dolů z okna spouštěla několik "milostných" a neodkladných dopisů, protože den je přece příliš krátký na to, aby jste stihli říct to důležité. Když se jedna z nás koupala, koupala se automaticky i ta druhá, naši komunikaci skrze hlasité bušení o vanu znal nejeden soused. No ano, slečna "A" bydlela hned pod námi, vlastně pořád tam ještě bydlí. Dodneška nevím proč, ale z ničeho nic jsme se spolu úplně přestaly bavit.
Bylo to v poslední třídě základní školy. Možná za to jednoduše mohl fakt, že jsme spolu trávily až moc času. Pro dospělé kolem nás to prostě nebylo normální a dnes už vím, že mě její rodiče neměli rádi. Když se na to totiž podívám s odstupem času ... asi to doopravdy normální nebylo. Všeho moc škodí a platí to nejspíš i o přátelství. 
Řadu let jsme se jen tak cize míjely, skoro se nepozdravily a to na tom pro mě bylo to nejdivnější. Ten pocit, že člověk, kterého jste znali lépe než sebe sami, vás najednou odstřihne ze svého světa a už se o vás nezajímá. To až teď. 
Nejsem zastáncem Facebooku a v mých očích má řadu negativ. Nicméně v tomhle případě mi pomohl jak nejvíc to šlo. Pamatuji si ten den před rokem docela dobře. Hledala jsem mezi přáteli někoho, kdo by ujal ztracené fenky husky, kterou jsem našla zatoulanou ve sněhu daleko v polích. Nikdo se nenabízel. Psala jsem a volala kdekomu a tak nějak přirozenou cestou mě napadla i slečna "A". V tomhle jsme si vždycky byly podobné.
Uběhl rok a jsou z nás zase kamarádky. Chodíme spolu venčit mého psa, zjistily jsme, že si i po těch letech pořád stejně dobře rozumíme ... zkrátka ... jakoby čas vůbec nic neznamenal. Nejzvláštnější totiž je, že jsme prostě jen plynule navázaly na místo, kde jsme před těmi x lety skončily .... nechápu to. A i když to bude znít zvláštně, jsem za to svým způsobem doopravdy ráda.
Tak tu teď sedím, vyhlížím dodávku ČP a čekám na dárek pro slečnu "A". Naposledy jsem jí dárek k Vánocům dávala ve čtrnácti letech. Deset let. Čas je neuvěřitelně relativní pojem 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sabsa Sabsa | 18. prosince 2010 v 22:25 | Reagovat

To je hezký :)
Mně se stalo něco podobného až na to, že když jsme se s tou holkou zase začaly bavit, zjistila jsem, že se trochu víc změnila a neni už tak super, jak bývala. I když se s ní hodně bavím, už to neni člověk, kterému bych řekla všechno...
Tobě je 24 jo :) Jestli jsi to tady někde psala, tak jsem to buď přeskočila, nebo nevnímala, každopádně typovala jsem míň. To je překvapení :)

2 Gia Gia | Web | 18. prosince 2010 v 22:28 | Reagovat

[1]: Doufám, že to není na závadu :) Čas je relativní a já osobně si myslím, že o věku to platí dvojnásob :)

3 Sabsa Sabsa | 18. prosince 2010 v 22:45 | Reagovat

Jasně že ne :)

4 Gia Gia | Web | 18. prosince 2010 v 22:54 | Reagovat

[3]: Teď jsem si uvědomila, nereagovala jsem na první část tvého komentáře. Neříkám, že slečna "A" není jiná. Jasně, roky utíkaly a mě může jen mrzet, že současně uteklo i to hezké, co jsme mohly prožívat společně. ALE. Na druhou stranu, co vím, šla úplně jinou cestou než já, tak jak píšeš i ty - změnila se a dělala věci, na které bych já ani nepomyslela. Z principu. Ale zklidnila se, vyrostla a zmoudřela. Ale svým způsobem taky tak nějak tuším, že už to nikdy nebude to stejné, ten pocit, který jsem měla při našem společném bušení o vanu :D A je mi to líto. Lidská uraženost a hrdost je hrozná věc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Nejkrásnější fantasmagorie ♥