Leden 2011

The sinner in me 9

30. ledna 2011 v 20:15 | Gia |  The sinner in me
Tiché spojenectví.

in-my-silence.blog.cz

~ TOM ~

Snad jako by mezi námi dvěma existovalo nějaké hrozně zvláštní, všem ostatním skryté spojenectví, které mi okamžitě naznačilo to, že se Bill v přítomnosti Nadine necítí dobře. Nevěděl jsem přesně, proč tomu tak je, ale nechtěl jsem ho trápit. Poslal jsem ho nahoru do mého pokoje a sám jsem čekal v kuchyni, až se dovaří voda.

"Bude v pořádku?" Nadine seděla u kuchyňského stolu a ještě pořád promíchávala těsto na vánočku. Vlastně svou činnost jen tak na oko předstírala. Vypadala zamyšleně a já tušil, že si v duchu pokládáme totožné otázky. Proč Bill plakal? Kdo a jakým způsobem mu ublížil?
"Vážně to nevím. Ale když se mu dívám do očí, něco mi říká, že je jeho trápení mnohem hlubší. Že to obyčejný pláč nemůže jen tak napravit." Na obdélníkový, skleněný tác jsem opatrně naskládal dva hrníčky a porcelánovou konvičku a co možná nejopatrněji jsem se vším tím křehkým nákladem zamanévroval ke schodišti.

Probuzení 20

30. ledna 2011 v 0:11 | Gia |  Probuzení
Probuzení 

in-my-silence.blog.cz

"Ehm Bille?" Promluvím na něj po delší a značně nervózní odmlce, už teď se bojím toho, jak asi zareaguje. Opatrně srovná i poslední zlatavou palačinku na přichystaný talířek s ubrouskem a se zájmem v očích se ke mně konečně otočí. "Máma mě ráno poprosila, abych ti vyřídil, že dneska začínáš s rehabilitací. Víš moc dobře, jak jsem zapomětlivý, omlouvám se, že jsem ti to neřekl dřív."
Bill chvíli přemýšlí, přikývne a mastné prsty otře do proužkované zástěry.
"No, vlastně už jsem na to taky myslel. Chtěl bych co možná nejdříve nabrat ztracenou sílu, abych se mohl vrátit zpátky na pódium. Ale s touhle otřesnou kondičkou by to trvalo roky. Povezeš mě do nemocnice ty nebo máma?" Trošku mě zarazí to, jak rychle si bratr zvykl na fakt, že ho teď máma na nějaký čas do auta samotného nepustí, není u něj zrovna obvyklé, aby takhle jednoduše rezignoval a nehádal se. Možná chce mít klid a možná má z řízení auta ještě trochu obavy.

Ztráta.

28. ledna 2011 v 21:30 | Gia |  Labyrint
V chrámu je do kamene vytesána báseň, která se jmenuje "Ztráta".
Má jen tři slova, ale básník je vyškrabal.
"Ztrátu" nemůžeme číst. Můžeme ji pouze cítit.

Skoro jedenáct dlouhých let. Takovou dobu jsem měla tu čest trávit po boku toho nejbláznivějšího, nejhodnějšího a nejvěrnějšího psa, jakého si jen jeho člověčí pán může přát. A i přesto, že se mi myšlenkami honí desítky, možná stovky vzpomínek, nevím, co napsat, jak přesně se teď cítit. Věděla jsem, že dnešní den přijde, kolik takových dnů za poslední rok vlastně bylo? Dnů, kdy měla bolesti, nemohla se hýbat, jak by chtěla, dnů, kdy jsme jeli k veterináři s tím, že už se s námi nevrátí. A přece, vždycky se vrátila. To až dnes. 
Ráno nechtěla jít ven, už to bylo zvláštní. Procházky přece tolik milovala. Nakonec tedy šla, ale zpátky už jsme ji do schodů museli nést. Bolavá záda se zase jednou ozvala, třes, který nepřecházel, bolesti. Nakonec přeci jen usnula, ale sama už vstát nedokázala. V šest hodin večer jí pan veterinář pomohl za Duhový most a já jen tiše doufám, že se na nás Sára nezlobí. Pořád měla svůj typický veselý výraz, zářivé oči a vnímala všechno, co se kolem ní dělo. Moje slova, hlazení a můj neuvěřitelný strach. 
Jediné, co dokážu cítit je to neuvěřitelné prázdno. Nevím, jestli se to dokáže změnit, vím, že všechno spraví až čas. Sedím tu, nebráním se dalším a dalším slzám a vzpomínám na to hezké, na všechny ty nádherné věci, které jsem se od ní mohla naučit. Udělala ze mě jednoznačně lepšího člověka, byla vedle mě ve chvílích, kdy tady nikdo jiný nebyl, a to od mých třinácti let. Vím, že jsme udělali, co jsme mohli, že už ji nic netrápí, nemá bolesti. Ale prozatím se s tím neumím smířit, nedokážu si připustit, že už ji nikdy neobejmu. Je to zvláštní, ale opravdu se těším na ten den, kdy se spolu zase sejdeme. Vím, že Sára tam na mě bude věrně čekat. Miluji tě, holčičko ♥. 

Sergej Jesenin - Píseň o feně

Vítr v rohožích sténá,
ráno, v koutě u vrátek.
Sedmero tam porodila fena,
sedmero rezavých štěňátek.

Do večera je lízala,
hladila jazykem,
až roztál sníh,
jejím teplým životem.

Ale s blížící se tmou,
když kohouti šli už spát,
zamračený sedlák přišel
všech sedm do pytle dát.

Závějemi se vlekla,
v jeho krocích pospíchala.
Ale ve vírech mrazivých
dlouho, dlouho se voda točila.

Slízala pot ze slabin,
když vracela se zpět.
Zázdálo se jí, že měsíc nad chatou
je jedním z jejích štěňátek.

Do temných výšek noci
vyla s vyvráceným pohledem,
až měsíc spadl bledý
a skryl se za lesem.

Snad něco zdá se jí,
přiletěl kámen, zazněl smích.
Zavřely se navěky oči psí
jak zlaté hvězdy v závějích.

in-my-silence.blog.cz


The sinner in me 8

27. ledna 2011 v 16:33 | Gia |  The sinner in me
Pod polštářem.

in-my-silence.blog.cz

~ BILL ~

"Bille! Tak Bille! Je skoro osm hodin a já si nepamatuji, že bys měl ve svém rozvrhu hodin na devátou." Trochu studené prsty, scvrklé od ranního mytí nádobí, se mnou několikrát zalomcují. Byl jsem už nějakou chvíli vzhůru, ale prostě se mi ještě nechtělo otevírat oči. Neměl jsem nejmenší ponětí o tom, v kolik hodin jsem nakonec vlastně usnul, ale věděl jsem, že mě ukolébala až Tomova smska. Zíral jsem na ni celé hodiny.

The sinner in me 7

24. ledna 2011 v 20:26 | Gia |  The sinner in me
Emma. 

in-my-silence.blog.cz

~ BILL ~

Snažil jsem se vší silou, která ve mně ještě zbyla po celém tom náročném dni, abych přiměl sám sebe ke spánku. Zkoušel jsem všechno. Počítání oveček, prostě si jen vyčistit hlavu a na malou chvíli na nic nemyslet, velký hrníček s heřmánkovým čajem. Nic nepomáhalo. Ležel jsem docela klidně s víčky pěvně semknutými, a přikazoval jsem sám sobě, že teď už ale doopravdy musím usnout. Vůbec nic se nedělo. I když vlastně ne tak docela. Konečky prstů jsem se téměř neznatelně dotýkal spodního okraje černobílé fotografie, jako bych se zas a znovu musel utvrzovat v tom, že z mé skrýše pod polštářem nikam nezmizela, že to všechno, co se dnes přihodilo, je skutečné.

Probuzení 19

23. ledna 2011 v 9:33 | Gia |  Probuzení
Probuzení

in-my-silence.blog.cz
"Předpokládám, že nijak zvlášť netoužíš po tom, abych tě líbal s pusou plnou toho čokoládového marasu." Usměju se na zamračeného Billa v momentě, kdy ho přestalo bavit opatrné dětské pusinkování a o něco naléhavěji zatlačil na mé pevně semknuté rty. Chvíli mě trochu zaraženě pozoruje a mě okamžitě zamrzí, jak neuvěřitelně rychle jsem dokázal zařídit to, aby zmizel ten nadšený a odzbrojující úsměv.
"Vymlouváš se, protože prostě nechceš, viď?" Špitne sotva slyšitelně a v dlani ještě pořád žmoulá spodní lem mého žlutého vytahaného trička. Téměř okamžitě ucítím nepříjemné bodnutí kdesi v žaludku, slíbil jsem si přece, že mu nebudu lhát. Jenže kde vlastně v tom všem zmatku vězelo něco, co by snad mohla být pravda?

The sinner in me 6

20. ledna 2011 v 21:54 | Gia |  The sinner in me
Moji milí čtenáři :),
ráda bych na začátek šestého dílu přidala malinkaté vysvětlení. To, že píšu celou povídku v "já" formě a ne té vyprávěcí se mi právě teď trošku vymstilo a podle betareaderky mám právě v téhle kapitole tak trošku nešvary. Konkrétně. Ve chvíli, kdy je napsána přímá řeč, kdy mluví například Tom, nemůžu prý správně okamžitě přeskočit na jinou osobu a popisovat například pocity Billa. Nejdřív jsem to chtěla přepsat, ale řekla jsem si, že svou vlastní povídku si snad tak trochu "prznit" můžu. Zlobit se pak zpětně můžu jedině sama na sebe. Tyhle části máte vyznačené závorkami // //, takže snad to bude přehledné, těch pasáží tam zase není tolik. Kdyby jste čemukoliv nerozuměli, nebojte se napsat do komentářů, na to, že jsou moje povídky "divné" a "nepochopitelné" už jsem si za ten čas tak nějak zvykla :D.

Vaše Gia ♥.

Uf, konečně konec.

18. ledna 2011 v 22:33 | Gia |  Labyrint
Poslední zkouška je konečně za mnou ... Jsem tak šíleně unavená a vyčerpaná, že ani nedokážu usnout. Tak se alespoň pokouším relaxovat ♥. 

Mám ráda Tomův hlas, přízvuk i texty jeho písniček. Člověk by nevěřil, že je ze Zmijozelu, že? :D
Říkám to pořád, tahle kolej je jednoznačně můj favorit !!


in-my-silence.blog.cz

(ne)Tajný ctitel.

18. ledna 2011 v 13:16 | Gia |  Labyrint
in-my-silence.blog.cz

Něco se kolem mě děje a já nevím, proč tomu tak je. Jsem z toho dost zmatená ... Ptáte se, co přesně mám na mysli? 

Ctitel číslo 1.
Obvykle chodím se svým psem na tři různá místa. Do parku, na pole a do lesa. Nedávno se ke mě při procházkách přidal asi zhruba 13/14 letý klučina s černým německým ovčákem. Říkala jsem si: "Proč ne?" Alespoň má Sára kamaráda, vyběhají se a mě to venčení o něco rychleji uteče. Fajn to bylo až do té doby než mi ctitel číslo 1 začal nosit třešňové a jahodové bonbóny, čokoládky a lízátka s colovou příchutí. Dokonce mi ukázal, kde bydlí a prý spolu můžeme chodit ven častěji, mám mu zavolat. Ano, opravdu se mi snažil vnutit své telefonní číslo :D Zcela ignoroval fakt, že mám na hrudníku docela velká prsa a rozhodně nevypadám na dvanáct :D A víte, co je největší úlet? Při včerejším venčení ho se Sárou potkal můj přítel a ctitel číslo jedna se k němu přiřítil s větou: "Nebojte oni si nic neudělají, znají se. No ... Vaši dcerku už jsem poznal, tak teď už znám i Vás." :D :D

Kdyby to byl pouze ojedinělý případ, chápala bych to, ale je tady ...

Ctitel číslo 2.
Tenhle už mě doprovází docela delší dobu, bydlí totiž nedaleko. Ale tak tedy k tomu, jak jsme se "poznali". Netuším přesně, jak je tomu dlouho, ale ten den příšerně pršelo, lilo jako z konve. Šla jsem ze školy a schovala jsem se na jednu autobusovou zastávku, kde se už předtím zevlovala partička puberťáků. Známe takové ty kecy a machrování, takže jsem pro tuhle příležitost měla v uších TH na maximální možnou hlasitost. No, ale v pauze mezi písničkami najednou slyším něco jako ... "Fakt má hezký vlasy." .... "A zadek, akorát podle mého gusta." Mě by teda v životě nenapadlo, že ti kluci mluví o mě a dál jsem si jich nevšímala. No dobře, nemohla jsem si nevšimnout detailu, že ten týpek, co to říkal neviděl přes ofinu na špičky vlastních bot a měl nemožně růžovočerné vlasy :D Postava do povídky jak vyšitá.
No a pak se to stalo :D :D Jako věřte mi, normálně bych mu flákla takovou, že by druhou lapil o zem, ale já jsem to absolutně nečekala, copak jsem si já tohle dovolila ve svých patnácti k nějakému cizímu chlapovi? Byla jsem prostě naprosto šokovaná. Aby jste rozuměli, dal mi ruku na zadek!!! A pak mě pozval na rande :D Kokotek, maximální. A když jsem ho seřvala, trval ještě na tom, že mě doprovodí domů :D
A aby to nebylo málo, potkala jsem ho hned na druhý den s přítelem v obchodě. Teda potkala ... takhle se přibližujeme k výloze a přítel na mě: "Hele ten kluk na tom malým kole, co mu z kalhot leze půlka zadku na tebe v jednou kuse čumí." Kouknu a tam ctitel číslo 2. Dělala jsem, že jako nic a čekala jsem na přítele až donese ledový čaj. Kluk se přiblížil a prý: "Pojď se mnou randit a fotra nechej tady." :D :D A když jsem se nakrkla a řekla mu kolik je mi ve skutečnosti let, tak mi ten patnáctiletý smrádek s přerostlou ofinou odvětil: "Já bych tě měl rád i tak." :D :D :D

No, je pravda, že v posledních dvou letech se mi hodně, hodně líbí mladší kluci, tak kolem 17-20 let, ale tohle je extrém :D Pořád musím přemýšlet čím to je. Možná tím, že se skoro nemaluju a obličej se mi nedeformuje pod nánosy makeupu, ale i tak .... A aby toho nebylo málo. Před týdnem se mě můj nový soused zeptal, na kterou základku u nás ve městě chodím :D :D Co jsem komu udělala? Ale zase ... to by jste měli vidět partnera, jak si mě hledí. Asi dostal strach, že ho teď vyměním za podstatně mladší model :D


The sinner in me 5

17. ledna 2011 v 0:34 | Gia |  The sinner in me
Nadine a Tomovy žabí papuče.

in-my-silence.blog.cz

~ TOM ~

Po celou cestu domů jsem si v hlavě přehrával krátký černobílý film, všechny ty útržky z mého prvního bližšího setkání s tím nových chlapcem. Bylo to zvláštní, kolik rozporuplných pocitů se uvnitř mě samotného přebíjelo a nějak jsem nevěděl, který z nich vybrat za definitivní. Nebyl nijak zvlášť přístupný, vadilo mu na mně snad něco? Přemýšlel jsem nad tím pořád a pořád dokola, samotného mě překvapilo, jak mě možnost, že bych mu snad mohl lézt na nervy, znervózňovala.

No words.

16. ledna 2011 v 20:53 | Gia |  Obrazárna
Někdo by mu měl zakázat všechny tyhle věci. Tvářit se takhle. Dělat, že takhle přece vypadá naprosto přirozeně bez sebemenší známky námahy. Být takhle nestydatě dokonalý!
Takhle fotka mi doopravdy vyrazila dech a zcela bez výčitek mě odvádí od učení na poslední zkoušku.
Já vím, nejspíš je to za odměnu. Dneska se práce na mém novém pokojíčku konečně pohnuly směrem kupředu a mám vymalováno a dokonce už vím, kde bude čestné místo pro plakáty :D Asi se to líbí i Billovi :D Proto ten naprosto nejvíc sexy vykukující límeček od flanelky!
Miluju tenhle styl jeho fotek, focených jen tak "mimochodem" a říkejte si, co chcete, ale miluju tyhle jeho vlasy. Naprosto ♥.

PS: Milé Bravo, udělej jednou něco trochu užitečného - chci tuhle fotku jako mega monstrózní plakát !! HNED *napodobuje křik hysterické fanynky a jde jí to docela dobře* !!
in-my-silence.blog.cz

Probuzení 18

16. ledna 2011 v 8:18 | Gia |  Probuzení
Probuzení
in-my-silence.blog.cz
Naštvaně si odfrknu, převrátím polštář na druhou stranu, ale ani to mi nepomůže k tomu, abych se cítil lépe, a konečně usnul. Pořád mám před očima to, jak trapně jsem se choval, jak jsem byl absolutně nejistý. Určitě očekával cokoliv, jen ne to, že mu popřeju dobrou noc a jako by nic, odejdu do svého pokoje. Ale na druhou stranu, co jiného jsem v tu chvíli mohl udělat? Všechno, co se se mnou v poslední době dělo, bylo naprosto absurdní. Jako bych na nějaký čas jednoduše žil životem někoho jiného, a neměl nejmenší šanci cokoliv zvrátit a udělat jinak. Mohla mi Billova nehoda a starost o to, co s ním bude, jednoduše zatemnit mozek? Mohl jsem sám sobě vsugerovat něco, co pro mě dřív nepřicházelo v úvahu? Mohl mít snad pravdu v tom, že jsem se snažil všechno napravit jen proto, abych ulevil svému vlastnímu svědomí?

Nikdy jsem přece nebyl gay.

Severus Snape - epic ♥.

13. ledna 2011 v 23:54 | Gia |  Obrazárna
in-my-silence.blog.cz

Dobrou noc. A hezké sny. Třeba o Severusovi a Harrym v jedné posteli. Twincest není všechno, vážení =^..^=

The sinner in me 4

12. ledna 2011 v 20:16 | Gia |  The sinner in me
Kakao.

in-my-silence.blog.cz

~ BILL ~

Tohle mi ani v nejmenším nevyšlo, a přitom jsem se docela snažil. Nikdy jsem neuměl jen tak z patra mluvit s cizími lidmi, spontánně se seznámit, a konečně si udělat přátele. Od většiny z nich už druhá šance na sblížení nikdy nepřišla, ztracené první mínění je nejspíš ztracené navždycky. A přitom jsem vůbec nebyl nudný, zakřiknutý nebo pyšný, to tvrdili oni. Povídal jsem si hrozně rád a ještě radši jsem poslouchal druhé, jen mi vždycky nějakou tu chvíli trvalo, než jsem se otrkal a vylezl ze své ochranné ulity.

Troška vzdělání.

10. ledna 2011 v 15:34 | Gia |  Labyrint
V tom neuvěřitelném kvantu nesmyslné teorie se čas od času najde něco v celku zajímavého.
Věděli jste, že představitel Scholastiky - Svatý Tomáš Akvinský založil vysokou církevní školu Tomistickou?
Ráda bych tuhle školu navštěvovala, ředitelem by mohl být samotný T.O.M. - the orgasmic man, co říkáte?
Přihlásil by se do téhle školy i Bill? To bych se snad probíranou látku učila i dobrovolně a s neuvěřitelným zápalem 
No nic, jde se zpátky k realitě. Silně pochybuji, že by snad Tomáš Akvinský tíhl ke twincestu .. jeho škoda
PS: Já vím, učení mi už tak trochu leze i ušima ...
in-my-silence.blog.cz

Probuzení 17

9. ledna 2011 v 21:33 | Gia |  Probuzení
Probuzení 
in-my-silence.blog.cz
Věděl jsem, že není kam spěchat. Pokud se jednalo o jakoukoliv zásadní změnu, pak u Toma vždycky platila zásada, že spěchat se má pomalu. Nemohlo mě proto nijak zvlášť překvapit, když se ode mě po tom kraťoulinkém, téměř mateřském polibku odtáhl a najednou nevěděl, co si sám se sebou počít. Nechtěl jsem ho proti jeho vůli zahnat do kouta a požadovat něco, na co by sám od sebe nikdy nepřistoupil. Na jedné straně jsem si ještě pořád lámal hlavu nad tím, co má tohle opravdu otevřené gesto z jeho strany vlastně znamenat, na té druhé jsem se musel vší silou soustředit na své vlastní sebeovládání, byl bych v okamžiku upsal duši ďáblu, kdyby mi přislíbil, že dostanu o trochu víc.

The sinner in me 3

7. ledna 2011 v 23:10 | Gia |  The sinner in me
Tom utužuje stará přátelství. Uzavírá nová. 

in-my-silence.blog.cz

~ TOM ~

Jen málokdy se v minulosti stávalo, abychom s Alexandrem dokázali společně mlčet. Mohli jsme spolu trávit čtyřiadvacet hodin denně, ale kupodivu jsme si nikdy nezačali lézt na nervy a vždycky se našla nějaká veledůležitá zbytečnost, kterou jsme v tu chvíli museli zcela bezpodmínečně probrat. A ačkoliv jsem se snažil sám sobě namluvit, že mu prostě jen cosi přelítlo přes nos, uvědomoval jsem si, že se v něm něco změnilo.

Všech ostatních blízkých lidí, které jsme měli okolo sebe, se bez jediné výjimky stranil, a zacházel s nimi naprosto bez zájmu a povrchně. Dokázal v nich sice probudit pocity toho, že jsou přátelé, ale do jeho skutečného světa měl přístup jen málokdo. Byl to pro něj jediný způsob obrany.

Kristova noho! ♥

6. ledna 2011 v 20:35 | Gia |  Obrazárna
Už je to tu zase. Zkouškové. Na nic nemám náladu ani energii, v jednom kuse bych spala. Ani fitbox mě najednou nedokáže nakopnout, prostě ne. Tři zkoušky v týdnu, v dalším týdnu zase a já pomalu, ale jistě umírám. NIC mi nedokáže spravit náladu ... NIC. 

Ale něco by přece jenom mohlo ... když se zhmotní moje nejtajnější sny ♥.

Tak jsem na malou chvíli uchlácholila své zvrhlé já a zpátky k psychologii
in-my-silence.blog.cz
in-my-silence.blog.cz

The sinner in me 2

2. ledna 2011 v 10:44 | Gia |  The sinner in me
Sázka (aneb tvrdohlavá láska).

in-my-silence.blog.cz

~ TOM ~

S mírně povýšeným úšklebkem na rtech domaluji na okraj čtverečkovaného papíru poslední páté kolečko. Hrozně rád jsem vyhrával tyhle na první pohled nedůležité a malicherné souboje mezi mnou a Alexandrem, ruce se mi při posledním tahu třásly natolik, že jsem vedle úhledné čtveřice malých zelených koleček přimaloval jednu rozmazanou, nesouměrnou elipsu. Obkresloval jsem ji snad dvacetkrát kolem dokola a ještě pořád jsem se neodvážil pozvednout hlavu. Přesto mi nemohly uniknout jeho lehce svěšená ramena a přidušený povzdech.

Probuzení 16

2. ledna 2011 v 10:05 | Gia |  Probuzení
Probuzení
in-my-silence.blog.cz
Pomohl jsem Billovi přenést některé z jeho věcí, které prozatím nikdo nevybalil, a zůstávaly naskládané v objemných taškách dole v hale. Několik hezkých dekorací, které mě napadlo vzít při poslední návštěvě jeho bytu, teď trochu zmateně rozmisťoval po pokoji, hlavu nakloněnou na stranu a z jeho rtů zbyla pro všechno to soustředění jen ostrá tenká linka.
Nejkrásnější fantasmagorie ♥