The sinner in me 11

7. února 2011 v 10:08 | Gia |  The sinner in me
Láskopad?

in-my-silence.blog.cz

~ TOM ~

Nebyl to jeden z těch nevinných, škádlivých polibků, které k našemu přátelství patřily od doby, kdy jsem pochopil, jak moc Alexandrovi chybí pocit blízkosti a náklonnost druhého člověka. Moje matka Alexandra naprosto zbožňovala a kdykoliv jsme o něm společně mluvili, přirovnávala ho ke křehké, prázdné nádobě. Možná byla dětinská, a tak trochu přeceňovala schopnosti svého vlastního syna, ale podle jejího názoru jsem to byl právě já, komu se podařilo otevřít Alexandrovu duši, a pomyslná prázdná nádoba se konečně začínala plnit. Hezkými vzpomínkami, smíchem, doteky a láskou. Těmi všemi obyčejnými věcmi, které ve svém životě potřeboval, a které jsem se mu vždycky snažil dát. S odstupem času to možná vyznělo tak trochu jednoduše, ale rozhodně to jednoduché nebylo.


Alexandrova matka onemocněla, když mu bylo sotva sedm let a jeho otec nikdy nebyl z těch, kteří by otevřeně vířili emocemi. Nechal svého zraněného, a především zmateného syna, aby rostl tak trochu jako dříví v lese a on se nikdy nenaučil přijímat druhé, věřit tomu, že ho má někdo doopravdy rád. Myslím, že byl osud tak trochu škodolibý a chtěl ho potrápit, když mu ve druhé třídě základní školy přichystal překvapení a postavil mu do cesty právě mě. Snad za to mohla Nadine, skutečnost, že se mě v dětství tolik dotýkala, tanec, který mě učila, ale byl jsem jeho pravým opakem.

Pamatuji si ten den, jako by to bylo teprve včera, jako by všechny ty dlouhé roky vůbec nic neznamenaly. Alexandr slavil své osmé narozeniny, a jak už ve škole bývalo takovým nepsaným pravidlem, donesl svým spolužákům hromadu pestrobarevných ovocných bonbónů. Připadalo mi naprosto přirozené, když ode mě, kromě poděkování, dostal navrch pusu na čelo. Tehdy mi jednu vrazil s takovou silou, že se mi z nosu spustila krev. Byl jsem vyděšený k smrti a dlouho jsem s ním nemluvil, ale Nadine mi spolu s třídní učitelkou vysvětlila, že Alexandr není zlý, jen prostě není na něco takového zvyklý.

A přece se to podařilo. Alexandr byl mým nejlepším přítelem a pochopil, že na tom, když vás má někdo druhý doopravdy a upřímně rád, není nic špatného. Tajně jsem doufal v to, že ve chvíli, kdy přijde ten správný okamžik, také pochopí, že okruh lidí, kteří by ho mohli milovat, netvořím pouze já a Nadine, že se konečně může otevřít i pro ostatní. Ale ta chvíle prozatím nepřicházela a Alexandr byl zmatený. Jeho nervózní, ale naléhavý polibek mě přesvědčil o tom, že je to horší, než jsem si ve skutečnosti namlouval. Za tu dobu ke mně přimkl neuvěřitelně pevně, a já se začínal obávat toho, že právě mou vinou nikdo jiný v jeho životě nebude.

Za celé ty roky se ke mně dostal blíž než kdokoliv jiný a byl jsem si vědom toho, jak moc pro mě znamená. Mohla to být láska? Samozřejmě. Miloval jsem ho po celou tu dobu, upřímně a bez předsudků, jen proto, kým doopravdy byl. Naučil jsem se mu rozumět a pochopil jsem, že jednoduché gesto i bez přehnaných teatrálních projevů postačí. Že i tímto způsobem se dá tomu druhému říct, že ho máte rád. Přesto všechno jsem k němu nechtěl být sobecký. Nemohl jsem ho prostě jen využít a nedat mu šanci poznávat jiné. Alexandr si to bezpochyby zasloužil, jen si to neuvědomoval. Jeho volba zcela automaticky připadla tomu, koho měl nejraději. Mně.

"Tohle nedělej, Sašo." Trochu důrazněji odtrhnu jeho rty od mých, ale i přesto ho nepouštím. Za žádnou cenu jsem ho nechtěl zahánět do kouta a vzbuzovat v něm pocity toho, že o něj nestojím. Lhal bych jemu a především pak sobě.
"Tobě se to nelíbí?" Vypadá neuvěřitelně vyplašeně a neunikne mi ani to, že se nepatrně přikrčí. Snad jako by ode mě očekával trest.
"Samozřejmě, že líbí, ale už to nedělej."
"Proč?" Znovu se ke mně přiblíží sotva na pár centimetrů, hlavu si pohodlně opře o mé rameno. Neuvěřitelná výhoda toho, že byl Saša v porovnání se mnou doopravdy maličký. S úsměvem ho pohladím po hladkém a neuvěřitelně horkém čele.
"Protože o tebe nechci přijít, už chápeš?" Zklamaně vydechne do mého ramene a jsem si jistý, že mi rozumí. "Jakkoliv by to mezi námi mohlo být hezké, v ten den, kdy by nám to nevyšlo, bych přišel o svého nejlepšího přítele. Možná jsem doopravdy sobecký, ale na tuhle oběť nejsem připravený. A vím, že ani ty bys to takhle nechtěl." Alexandr nepatrně přikývne, a když si všimnu, že znovu pootevírá ústa v námitce, přeruším ho. "A prosím, neříkej, že mě miluješ. Miluješ mě jako já tebe, jako svého nejlepšího přítele. Ale dokážeš to i úplně jinak, jen o tom prozatím nevíš. Zkus dát sám sobě šanci a dej ji i jiným, nesmíš se toho tolik bát. Slíbíš mi to?" Alexandr znovu přikývne a jeho mělký dech ucítím vzadu na krku.

"Líbí se ti ten nový kluk, že? Líbí se ti Bill?" Opatrně ho od sebe odstrčím tak, abych mu mohl vidět do očí. Vždycky na mně poznal i to, čeho si ostatní lidé nevšimli.
"Ano, líbí se mi, ale jsme jen přátelé. Bill je neuvěřitelně hodný kluk a budeš se možná divit, ale je ti hodně podobný. Nechci tě nutit, ale udělal bys mi radost, kdybys to s ním ještě jednou zkusil. Tentokrát bez šťouchanců.
Alexandr okamžitě zčervená, přesto vyprskne smíchy a dál pečlivě rentgenuje špičky svých značkových tenisek. "Promiň. Ale nemůžu ti teď stoprocentně slíbit, že už se to nikdy víc nestane."
"Jsi ze mě zklamaný?" Zeptám se prostě, a doufám, že Alexandr pochopí. Tušil jsem, že do mě není zamilovaný v pravém slova smyslu, přátelství se dalo snadno zaměnit za lásku, ale srdce jste mohli zlomit i tak, naprosto zbytečně a nevědomky.

"Cítím se teď trochu hloupě." Přizná opatrně a silně skousne rozbitý spodní ret.
"Každý má občas právo na to, cítit se hloupě."
"Nemyslím si, že by ses zrovna ty někdy musel cítit hloupě."
Překvapně na něj zamrkám, neunikne mi trochu nesouvislé zamumlání. Vždycky měl tendence k tomu, aby si mě přikrášloval, viděl mě v lepším a mnohem dokonalejším světle.
"Země volá Alexandra!" Se smíchem ho cvrknu do nosu a opatrně ho popostrčím ke dveřím tím, že mu do náruče uvelebím obrovský modrý mnohoúhelník z plastu. "Jsem jen člověk, Sašo, taky dělám spousty chyb. Možná, kdyby sis z nosu sundal ty obrovské růžové brýle, zjistil by si, že je tvůj nejlepší přítel vlastně docela prevít." Poslední větu řeknu poněkud více lítostivě a Alexandr se znovu zastaví uprostřed školní chodby.

"Mrzí tě ta sázka, viď? Můžeme ji zrušit, ačkoliv znáš Millu, ona to zpátky nevezme. Ale co se mě týče, nemusíš Billa líbat, jedině snad, kdybys to sám chtěl." Jeho otevřenost mě znovu překvapí, a ačkoliv i on zní trochu posmutněle, pochopil jsem to tak, že je vše v pořádku, zpátky ve svých, možná starých, ale správných kolejích.
"Víš, že sázky vždycky plním."
"Ach Tome, proč musíš být takhle pitomě paličatý?" Máchne nade mnou rukou a se smíchem se rozeběhne ke třídě. Chci se zbavit těch kousavých myšlenek na Billa, na sázku, na mou orientaci, ale namísto úlevy se mi na obličeji usadí jen protivný, kyselý škleb.

ȸȹȸ

Objemy a obsahy všech nejrůznějších těles mi vždycky dělaly problémy. Nebyl jsem hloupý, podle Nadine jen trochu pomalejší, úplně dobře by prý stačilo, kdybych se v hodinách snažil a dával trochu víc pozor. Pohledem jsem sklouzl do svého nelinkovaného notesu na matiku, který obsahoval všeho všudy deset otrhaných stran a pár zmatených, nic neříkajících poznámek. Snažím se nedělat hluk a opatrně vytrhnu poslední nepopsaný list. I tentokrát budu muset naši matikářku zklamat, ale tohle vyžadovalo odpověď.

Myslíš si, že je to chyba, viď?
Sázka a to všechno.
Ale možná, že to není jediný problém mezi mnou a Billem.
Myslím, že se před ním stydím za to, že jsem gay. Bože, jsem neuvěřitelně směšný!

Dopis jsem složil do malého, úhledného čtverečku a opatrně jej podstrčil Alexandrovi. Vždycky mi záleželo na jeho názoru, ať už šlo o příchuť nakupované zmrzliny nebo o značku mojí nové kytary. Musel jsem vědět, co si o tom všem myslí.

Nikdy jsi přece neměl problém se svou orientací, tak proč teď ano?
Nepřipadá ti to vůči němu hloupé? Všichni okolo to vědí, jen on jako jediný ne.
I naše matikářka ví, že jsi teplejší než kamna v zimě!!
Jak dlouho si myslíš, že to můžeš udržet v tajnosti?
Týdny? Měsíce?
Já nevím… ty přece nejsi lhář, Tome. Copak vůbec existuje přátelství založené na lži?

Zpátky už neodpovídám. Místo toho dopis rozcupuju na kousky a neodpustím si, abych na podtrhnutou narážku nevypláznul jazyk. Neuvěřitelně mě vytáčelo, jak se mi Alexandr pokaždé dostal pod kůži. Jako by snad mohl tušit, co v té oné chvíli nechci za nic na světě slyšet a samozřejmě se na to musel zeptat. Nebyla to přece lež. Bill se mě prozatím na nic takového neptal, tak proč bych se mu musel sám od sebe svěřovat s tím, že jsem gay?

"Jsem doopravdy ráda, že jste svou dnešní milostnou korespondenci s panem Atzem roztrhal, pane Webere. Třetí šuplík už pro ni doopravdy nehodlám obětovat. A teď si prosím otevřete sešit a alespoň posledních patnáct minut věnujte dnešnímu učivu."

Betaread: Janule

Poznámka autora:
in-my-silence.blog.cz
Doufám, že jste všichni rádi, že se situace Tom x Alexandr zdárně vyřešila :) Jak si už nejspíš někteří z těch pozornějších z vás všimli, postava Alexandra si v poslední době dělá, tak trochu, co chce. Měli jste už při psaní někdy pocit, že ten o kom píšete, jakoby najednou oživl a doopravdy existoval? Pak mi určitě rozumíte :)
Totiž. Jistým velice moudrým člověkem mi bylo řečeno, že "... si nemám nechat kecat do povídky ..." ... "že se radši na nic nemám ptát, protože pak budu jen zklamaná" ... "a protože pak už to nebude *moje* a nakonec to budu psát s nechutí". Něco pravdy na tom určitě bude, ale i tak jsem chtěla znát názor čtenáře ... tedy toho nezaujatého, ne toho, který musí primárně číst o Billovi a Tomovi v každé větě povídky :)
Jde o to, že bych velice ráda rozvinula Alexandra jako samostatnou část povídky // proto i přibylo označení, komu který odstavec patří //, ráda bych rozepsala jeho životní příběh, no a ano, i on by si zasloužil své místo v životě a samozřejmě lásku :) Ba co víc, dokonce si tak částečně vyzkouším psaní povídky s abstraktními postavami :) Takže pokud můžete, hlasujte, prosím :)
Neříkám, že se na konec nerozhodnu podle sebe, to samozřejmě ano, ale chci vědět, co si o povídce, kterou čtete, myslíte, jaký je váš osobní názor. Je pro mě důležitý, stejně jako každý jeden komentář, který po sobě zanecháte k mé zpětné vazbě :) Děkuji všem, kteří nebudou mít strach kliknout na kterékoliv políčko, hlavy se trhat nebudou :) ♥.

Děkuji, Gia.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Alexandrův příběh v povídce ... // hlasuji potom, co jsem si přečetl*přečetla poznámku autora, i když by se tedy mohla vykecávat podstatně méně výrazným způsobem :D //

Rozhodně ano, dva příběhy v povídce jsou lepší než jeden!
Rozhodně ne, protože nejsem schopna/schopen vstřebat víc jak jednu dvojici, a tou je Bill/Tom.
Prostě ano!
Prostě ne!
Kdo nebo co je Alexandr?

Komentáře

1 Kattys Kattys | 7. února 2011 v 12:19 | Reagovat

Opravdu jsi mě touto kapitolou překvapila, milá Gio, domnívala jsem se, že je Saša zamilovaný do Toma. :-)  A je pravda, že jsem si oddechla, když se ukázalo, že tomu tak není. :-) Možná i díky tomuto úlevnému zjištění dnes přistupuji k Sašovi daleko smířlivěji a myslím i vnímavěji, než tomu bylo u minulého dílu. Ale nahlas bych to pochopitelně nikdy nepřiznala!!! ;-)
Jen doufám, že Tomovy samaritánské sklony se omezí na Alexandra (to je tak nádherné jméno, milá Gio, dělá mi radost, psát je. :-))a na Billa, tyhle samozvané všeobjímající spasitele dost těžko rozdýchávám. :-)
A náhodou, já s Tomem souhlasím. Ptal se ho někdo po jeho orientaci? Neptal, tak co. Taky to nemusí troubit každému na potkání, ne? :-) Ale jo, já vím, přátelství založené na lži... pravda a láska musí zvítězit... a tak dále. :-)Řekla bych, že Tom bude mít ještě spoustu příležitostí, svěřit se Billovi. A setkají se Bill s Alexandrem v příštím díle? Doufám, že je Tom svede dohromady. Nemluvilo se o jakési skupině, která by potřebovala zpěváka? :-) Těším se! :-)

2 Kattys Kattys | 7. února 2011 v 12:48 | Reagovat

Hmmm... tak teď se mi ten dva kilometry dlouhý komentář o tom, jak si každý autor má stát za svou povídkou a rozhodně si do ní nemá nechat od nikoho kecat, ztratil v nenávratnu, takže už jen stručně. :-)

Klikla jsem ti v anketce na možnost "prostě ano" a to z toho důvodu, že by mě větší a košatější Alexandrova role v tomto příběhu skutečně těšila. Stejně tak by mě těšilo přečíst si tvou povídku s tvými vlastními postavami, jak už jsem ti tady někde kdysi psala. :-) Doufám, že se jednoho dne dočkám! :-)

3 Amálka Amálka | 7. února 2011 v 19:18 | Reagovat

Ta část s tou pusou na čelo a následnou fackou se mi líbila :D :).
Jinak...jsem rozhodně pro 2 příběhy. Myslím, že bych si ráda o Sašovi přečetla i víc a pak...pokud to chceš tak udělat, tak to tak udělat musíš, protože stejně jako všechno ostatní umění i tohle musí jít od srdce :) :).
Tak se měj zatím krásně :).

4 zuzana zuzana | 7. února 2011 v 20:23 | Reagovat

OK, priznávam, že som typický čitateľ iba poviedok Billa/Toma. Ak sú hlavní hrdinovia ostatní členovia TH, veľmi ma to neuzaujíma. Ale Alexander sa mi páči a celkom sa teším na oživenie poviedky druhou dejovou líniou :-) Ďalšia dávka romantiky nezaškodí (dúfam teda, že ho plánuješ dať s niekým dokopy, Alex by určite proti tomu nebol :D ). Takže som tiež klikla na Áno.

Tento diel sa mi veľmi páčil. A som si istá, že z Billa a Alexandra budú dobrí priatelia, ako sa vraví, vrana k vrane sadá... a oni sú si veľmi podobní...

A strašne moc ma pobavila tá tretia zásuvka :-) Zlaté :-)

5 Sajü Sajü | Web | 7. února 2011 v 21:06 | Reagovat

Taky si myslím, že by sis neměla kecat do povídky, ale na druhou stranu... tohle je twincestní povídka, ještě pořád tu jde o Billa s Tomem, jsem ráda, na jednu stranu, že je tu i Alex, ale... pokud chceš rozvinout jeho příběh, byla bych mnohem raději, kdyby jsi to zapojila jako samostatnou část, jako samostatnou povídku a nedávala to sem. Mě by se to pak asi už nečetlo s takovým nadšením, protože pak by tu bylo moc Alexe a málo jich dvou. Alespoň tak si to myslím. Ale je to tvoje povídka, tvoje věc... :-*

Co se týče tohodle dílu, jsem ráda, že se to tak trošku vyřešilo, ale pořád cítím nějakou neplechu na Billa a vůbec se mi nelíbí, co se bude dít, až se Bill dozví o té sázce...

6 flixo flixo | E-mail | 13. února 2011 v 19:05 | Reagovat

tak jsem ti taky klikla na prostě ano. Alexandr vypadá na moc zajímavého človíčka. :) takže by si jistě zasloužil, aby byla jeho postava víc rozvinutá. chtěla bych si přečíst víc o jeho životních trablech, jeho zážitcích s Tomem, doufám, že spolu provedli taky nějakou pořadnou lumpárnu. :) taky bych mu přála, aby našel druhou polovinu svého srdce a duše. :)
ale! musíš mi tu svatosvatě slíbit, že neodsuneš Toma s Billem mimo, ať už máš Sašu jakkoliv radši. :P byla bych nerada, kdyby ses třeba pustila do samostatné povídky o Alexandrovi a zapomněla na tuhle povídku a nechala ji, nedej bože, třeba nedopsanou. :/ to bych nerozdejchala, ne teď, když jsem se na ní stala úplně závislou. ;)

7 flixo flixo | E-mail | 13. února 2011 v 19:13 | Reagovat

áá, zapomněla jsem okomentovat díl. :)
jsem ráda, že je Saša tak rozumnej a nechce dělat Tomovi nějaký problémy. na jednu stranu je fakt, že by měl Bill vědět, že je gay, obzvlášť když se s tím Tom nikdy nikde nijak extra netajil. ale na druhou stranu chápu, že má teď strašlivý strach potom, co mu Bill říkal o otcově postoji. :/ já si stejně myslím, že není třeba cokoliv jakkoliv pracně vysvětlovat, Bill na to určitě přijde sám z Tomova chování, až si budou maximálně blízko. :)

(prosém tě, Giuško, vím, že jsi tu psala něco o názorech čtenářek, co ti do toho moc kecají a i když jsem ti ty komenty k povídce napsala až dneska, určitě to neber tak, že bych ti do toho chtěla kecat taky. :D jak psala Kattys, jen tu nahlas přemýšlím, co by kdyby a celý děj je jen na tobě a je nejdůležitější, aby se ti psalo přirozeně a s chutí, takhle si to čtenáři vychutnají nejlíp! ;)

8 in-my-silence in-my-silence | Web | 13. února 2011 v 19:16 | Reagovat

[6]: Flixo, ty jedeš doslova nadzvukovou rychlostí, nestíhám tě :D Před chvilinkou jsem si četla komentář ke druhému dílu a šup, už jsi u ankety :D  
Psala jsem to soukromě na ICQ i Sajušce, napíšu to i tobě. Nemám v plánu udělat s Alexandra středobod povídky, objeví se jen čas od času, jako příjemné zpestření, nic víc v tom nehledej. Hlavní dvojice, alespoň této povídky, jsou stále Tom s Billem ♥.
Děkuji za komentáře i hlasování!

9 in-my-silence in-my-silence | Web | 13. února 2011 v 19:18 | Reagovat

[7]: Vůbec to z tvojí strany neberu jako vměšování se do povídky. Naopak! Jsem naprosto nadšená, když si čtu tvoje vlastní názory na pohyby v povídce a můžu tak vycítit, že tě povídka skutečně zajímá a baví! Není krásnější odměny, než plnohodnotný komentář namísto dvou, tří slov. DÍKY ♥.

10 Janča Janča | 7. dubna 2011 v 17:17 | Reagovat

Táák, před chvíli jsem napsala v komentáři k minulému dílu, že jsem si už stoprocentně jistá, že Saša Toma miluje a teď se ukazuje, že to s tou láskou možná nebude tak žhavé =)
On je Saša opravdu živá postava, která si dělá co chce =) Ale přece jenom si myslím, že je z Tomovy odpovědi v hloubi duše zklamaný, jen se to zklamání snažil nedat najevo.
Samozřejmě jsem hlasovala ano, Alexandrovu postavu mám ráda a v povídce tvoří jeden z vrcholů zvláštního trojúhelníku A+T+B =)
A dneska mě hodně příjemně překvapil tím svým návrhem, aby Tom sázku zrušil, doteď jsem si myslela, že to bude právě on, kdo Billovi pravdu vmete do tváře, takže jsem ráda, že takhle to vypadá spíše na případné přátelství, než na rivalitu a nenávist.
A že Tom Billovi neřekl o své orientaci chápu, potom, co se dozvěděl z jakých poměrů Bill pochází se mu to říct zatím neodvážil, nechce přijít o ještě příliš čerstvé a křehké přátelství. Však bude mít k takovému rozhovoru určitě ještě dost příležitostí, až se oba líp poznají a Tom pochopí, že se Billovi může svěřit =)
Nádherný díl ♥

11 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 7. června 2011 v 21:57 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

12 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 4. září 2011 v 14:30 | Reagovat

Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Nejkrásnější fantasmagorie ♥