Březen 2011

The sinner in me 15

10. března 2011 v 17:19 | Gia |  The sinner in me
Hledá se diva.



~ MAXMILIÁN ~

Vlastně se mi ten kluk docela líbil. Jeho hlas nebyl nijak zvlášť výjimečný, býval bych se s jistotou vsadil, že nikdy nebyl ani na jediné hodině zpěvu. Třásl se nervozitou a nedostatečným tréninkem. Nepřejícná ozvěna, která věrně odrážela všechny obavy a strachy jeho na smrt vyděšeného majitele. Vždycky jsem věřil v Toma a jeho prazvláštní nadání obklopovat se zajímavými a výjimečnými lidmi, snad proto, že i on sám byl natolik odlišný a jiný. Někdy mě zcela pohltil neopodstatněný pocit toho, že to byl vlastně on, nikoliv já, kdo nás všechny tři svedl dohromady, a vytvořil pevné, neporušitelné pouto ojedinělého přátelství. Možná měl i tentokrát pravdu, snad byl Bill posledním chybějícím článkem k tomu, abychom byli kompletní.

Diva, o které jsme celé ty roky společně mluvili. Osoba, která by pouhým vnitřním kouzlem strhávala davy, osoba, pro kterou by ostatní udělali téměř cokoliv. Možná jsem se jednoduše zmýlil. Nikdo z nás nikdy netvrdil, že by to musela být za každou cenu zpěvačka.

Probuzení 23

8. března 2011 v 22:44 | Gia |  Probuzení
Probuzení


Už zase. Ten zvláštní pocit vycházející z mého vlastního podvědomí, který mě z ničeho nic probudil uprostřed noci. Neudělal žádný hlasitý zvuk, který by mě snad mohl probudit, můj spánek byl vždycky až neuvěřitelně tvrdý. A i přesto jsem s jistotou věděl, že je zpátky doma. Zimou zkřehlými prsty si promnu unavené oči a posadím se na okraj postele. Vyzáblé nohy spustím k podlaze a prsty přebírám dlouhé střapce kulatého měkkého koberečku. Téměř okamžitě se rozklepu zimou a pohledem se přesvědčím o tom, že jsem jako obvykle zapomněl zavřít ventilačku. Znechuceně si odfrknu a snažím se zahřát urputným třením promrzlých paží. Jsem příliš líný na to, abych se oblékl. Příliš líný na to, abych udělal pár kroků k otevřenému oknu a umlčel tak naříkání silného studeného větru, který se mísil s drobnými studenými kapičkami nepříliš vydatného deště. Ale zřejmě nejsem dostatečně líný na to, abych dokázal kočírovat a zkrotit svou vlastní zvědavost.

Omluva a překvapení v jednom.

8. března 2011 v 22:39 | Gia |  Labyrint
Chci se omluvit všem věrným čtenářům, že tady v posledních dvou týdnech nepřibylo nic nového, snad se pomalu ale jistě vracím zpět do "normálního" režimu. Musím se přiznat, že mě první týdny školy vykolejily o něco víc, než jsem původně očekávala, přidalo se nachlazení a pak ještě jedna velice milá novina.
Totiž Gia hledala, hledala a našla! Nakonec se na mě pro jednou v životě usmálo štěstí, a to v podobě poslední volné fenečky ve znojemské chovatelské stanici labradorů. Takže ano, je to tak. V sobotu 12. března k nám do rodiny přibude další milý tvoreček, o kterého se budu s láskou a trpělivostí starat. Je těžké popisovat, co pro mě znamenala ztráta Sáry a s tím pocitem prázdna jsem se prostě vyrovnat nedokázala. Zvířata patří do mého života naprosto nedomyslitelně a já už vím, že jsou mým štěstím, životní naplní :) Těším se na holčičku neuvěřitelným způsobem, od pondělí v podstatě nespím, odškrtávám si den po dni :) Doufám proto, že mé zpoždění pochopíte a nebudete se zlobit. Dnes přidávám další díl Probuzení a patnáctou kapitolu SIM jsem poslala Januli ke kontrole, takže i ta se zde objeví poměrně brzy.

Tak a tohle je ten můj malý drobeček ♥.
Prozatím nepíšu definitivní jméno, ačkoliv má v průkazu původu uvedeno "Black Cherry".
Nejsem pevně rozhodnuta, zda jí tohle jméno zůstane, v hlavě se mi prohání pár hezkých nápadů :)


A doufám, že se neurazíte, když přidám ještě jednu.
"Létající Čestmír" je prostě kouzelný ♥
Jsem zamilovaná! A šťastná :)
Nejkrásnější fantasmagorie ♥