Duben 2011

I ♥ my friends :)

27. dubna 2011 v 10:46 | Gia |  Obrazárna
Uvědomila jsem si, že ačkoliv v reálném životě o nich mluvím téměř neustále,
tady na blogu je až trestuhodně zanedbávám :).
A prý jestli to okamžitě nenapravím, začnou ignorovat moje povídky :D
Doufám, že se na mě za další spamovací článek nebudete příliš zlobit.

Myslím, že by se hodilo, abych začala "služebně nejstarším" členem mojí zvířecí smečky :) Kočička jménem Fiškus se k nám zatoulala přibližně před dvěma lety co by pětiměsíční kotě. Děti, které ji tehdy našly bůhví kde, ji měly v odpoledních hodinách namísto hračky ... a nakonec to skončilo tak, že jsem prostě nevydržela pohled na trpící kotě, které házely ze schodů a nalily do něj dobré tři litry mléka (!!!!). Dodnes si pamatuji ten její utrápený pohled a zvuky, které její útroby vydávaly ... věřte mi, že fráze "vy*rat se z podoby" není jenom frází :D. Dnes je z Fiškuse velká dáma a snad i dělá čest mému oblíbenému animovanému kocourkovi, po kterém je pojmenovaná. Je to zvláštní kočka. Nemá ráda cizí lidi a jen neochotně se mazlí. Avšak to jen do chvíle, kdy přijdu já :) Je skutečně věrná a milující kočka, která si hrozně ráda "povídá". Po kastraci sice bojujeme s nadváhou, ale na tom nezáleží ... v té kočičí říši je pro mě Fiškus číslem 1 už napořád ♥.

Fiškus v době, kdy u nás byla teprve několik týdnů.

"Brzy všichni poznali, že kdykoliv bylo potřeba udělat nějakou práci, kočka nebyla k nalezení."
(George Orwell, zvířecí farma)


Loser.

26. dubna 2011 v 19:54 | Gia |  Labyrint

Přesně takhle se momentálně cítím a nějak mě ten vtíravý pocit toho, že jsem "nejhorší ve Vesmíru", nechce opustit. Totiž, jak asi valná většina z vás ví nebo alespoň tuší, letos končím pátý ročník vysoké školy. Nedávno ve škole padla se spolužačkami diskuze na téma toho, kdy se chystáme jít ke státnicím, jestli v červnu nebo v září, jak daleko jsme na tom se psaním diplomové práce a se zkouškami. Za každou cenu jsem se jim chtěla po celou dobu tohoto semestru vyrovnat, dokázat si, že mám na to stihnout státnice v červnu. Jenže na to nemám. Prostě mě všechen ten stres okolo diplomové práce, dvanácti zkoušek a učení na státnice semlel takovým způsobem, že fyzicky kolabuju a nezvládám. Jednoduše jsem loser. Loser, který je podle jeho "kamarádek" nejspíš primitiv, protože opakuje matematiku a brečí kvůli toho po nocích, pitomec, který nestíhá a pokud bude promovat v září, pak si podle jejich názoru nemá šanci najít solidní pracovní místo. Jenže loser si po tom, co dvakrát omdlel vyčerpáním a začaly mu ve velkém vypadávat vlasy, uvědomil jednu důležitou věc. Na názoru těhle lidí ve skutečnosti absolutně nesejde, tohle zapšklé popichování vede akorát tak k tomu, že jsem nezvládla jednu primitivní zkoušku a teď mám na přípravu k opravnému termínu sotva dva dny a zase se jen a jen stresuju. Takže ano, půjdu ke státnicím až v září, protože je toho na mě prostě moc. Jen si tuhle myšlenku umět vštípit a nechtít brečet pokaždé, když se do mě strefují. Nejsem hloupá, jenom nejsem robot ... Ugh :(

Dobrou noc.

21. dubna 2011 v 20:54 | Gia |  Labyrint
Dnešek byl skutečně unavující. Včerejší dvě zkoušky v jeden den byly náročné, ovšem ty dnešní tři tomu nasadily pomyslnou korunu. Připadám si jako by mi bylo snad stopadesát let a neměl přijít žádný zítřek. Takže to jdu zaspat a vy se mi opatrujte (však vy víte kdo)♥.


Pohádka 3

14. dubna 2011 v 16:02 | Gia |  Labyrint
A nebo taky ne.
Tohle video jsem si odvážila pustit jen jednou, ale i tak mi utkvělo v paměti.
Snad proto, že ústřední dvojicí jsou dva bratři
...
a už jen při té představě mě mrazí.
Takže v mém případě tentokráte spíše horor.



Na zahřátí.

13. dubna 2011 v 20:34 | Gia |  Obrazárna

Nemám ráda tohle počasí.
Drobný protivný déšť a zima, která zaleze i pod ten nejtlustší rolák, který mám ve skříni.
Je mi zima venku, je mi zima doma ... je mi zima úplně všude.
Pro všechno na světě, ať je raději zpátky leden a kopa sněhu za okny.
Zalezlá doma pod peřinou s hrníčkem kakaa, dokážu vzdorovat všemu, ale jakmile mám existovat jinak a vyjít ven ...
Co vás v těhle dnech zaručeně zahřeje na duši a prstech na nohou? :)
Za sebe hlasuji pro psaní povídek, šíleně horoucí kakao, Lush a odzbrojující obrázky naší malé divy.
Snad dnes večer zahřeje i vás.

Držte palce. Všechny co máte.

11. dubna 2011 v 7:37 | Gia |  Labyrint
Myslete si o mě, že jsem třeba totální idiot.
Budete mít pravdu :D
Včera večer v 9 hodin jsem zjistila, že jsem si špatně poznačila test,
který píšu samozřejmě DNES, ne až ve čtvrtek :D
Seděla jsem nad tím do čtyř do rána, ale myslím, že opravný pokus to jistí :)
Ale teď k věci.
Za chvíli jedeme s Cherry k veterináři na operaci, tak pokud můžete, myslete na nás.
Alespoň trochu, děkujeme ♥.
*nervózní*

Kouzlo.

10. dubna 2011 v 10:54 | Gia |  Labyrint
Nejdřív jsem to sem vůbec nechtěla psát. Jednoduše proto, že to nemůže být pravda.
Sedmkrát za sebou jsem si řekla, že je to prostě hloupý vtip.
Nic jiného.
Možná snad lidký omyl.
Středeční průběžný test z matematiky byl celkem na 30 bodů.
A mě s jistotou chyběl jeden celý příklad za 7 bodů (nenapsala jsem ani čárku) a celá polovina příkladu za 6 bodů.
U ostatních příkladů mi chyběla jistota.
A přesto mám ve výsledku 26 bodů ... *nechápu to*.
Jsem samozřejmě šťastná, protože mám vynikající výchozí pozici ke zkoušce, ...
ale zároveň jsem zjistila, že buď neovládám základní matematické počty, ... (30 - 7 - 3 - další špatné výpočty = ?)
anebo se kouzla skutečně DĚJÍ!


Andrej Pejic spam!

10. dubna 2011 v 10:37 | Gia |  Obrazárna
A protože jsem během hledání tajemné melodie z jednoho Andrejova videa narazila na spousty fotek,
rozhodla jsem se s těmi, které mě zaujaly, obnovit svůj "spamovací" koníček :)
Stále trvám na svém, Andrej není můj typ, ale něco mě nutí ho obdivovat a nepřestávat.
Navíc, ... nemám ráda blonďáky.
Lidská podstata je vskutku zvláštní, nemyslíte?

Tahle na první pohled trochu neformální fotografie si mě získala téměř okamžitě.
Dokonalá tvář v kontrastu s nedokonalými zuby.

Pořád dokola mám na jazyku jednu otázku. Je Andrej krásná žena nebo krásný muž ... ?
Pro mě určitě muž ♥.

Odpojena od zbytku světa.

9. dubna 2011 v 16:33 | Gia |  Labyrint
Pitomá, pitomá Gia!
Samozřejmě ... stalo se, co muselo ... už zase :(
Omylem jsem si z přihlašovací kolonky k ICQ vymazala heslo a to heslo ... neznám :(
Proto moc prosím ty, které jsem měla v kontaktech a chodí sem (a samozřejmě uvítám i všechny nové přátelé), aby si mě, (pokud na mě definitivně nezanevřeli), přidali :)
Toto platí i pro mou drahou Flixo, neboť se mi včera večer podařilo vymazat kompletně všechny emaily.
Takže i ten její s kontaktem na ICQ.
Mazací mánie? Nejspíš ...
Pokud budu i nadále pokračovat v tomto trendu, je možné, že tenhle blog už tu zítra vlastně nebude :D

627309605


Pohádka 2

9. dubna 2011 v 11:56 | Gia |  Labyrint
Pamatujete na Pohlednici?
A protože je dnešní sobota marnivě snivá, přidávám další z mých oblíbených.



My boy, my girl, ... just Andrej.

8. dubna 2011 v 10:02 | Gia |  Obrazárna
Když jsem v lednu narazila na článek Ona není žena, nepřikládala jsem mu žádnou větší váhu. Přešla jsem ho jako desítky jiných ten den. Když jsem v březnu na FB klikla na odkaz Majkou doporučovaného videa, které Andrej ztvárnil pro Dossier, zaváhala jsem. Ale protože se mi nelíbilo celkové pojetí a nelíbil se mi odhalený Andrej, šla jsem i tentokrát dál. Ale někdo, nevím kdo, možná chtěl, abych se s ním setkala potřetí. Díky, Kattys, za tvůj blog ♥, protože těhle platonických "mánií" není pro nás ženy nikdy dost. Kolik se jich asi tak vejde do jednoho obyčejného lidského srdce?
Nebudu tvrdit, že je pro mě Andrej ztvárněním opravdové krásy, ale jeho až uměle dokonalý obličej mě nutí zírat a nepřestávat. Navzdory tomu, že v reálném životě dávám přednost lidem, kteří jsou krásní právě svými drobnými nedokonalosti (do této kategorie zařazuji překvapivě i Billa). A ačkoliv se mi to okouzlené zírání po chvíli zprotiví, vracím se k němu jako můra ke světlu a sama se podivuji nad svým vlastním chováním.
Co mě však hodně pobouřilo byla jedna česká internetová diskuze pod článkem o Andrejově úspěchu v modelingu. Až tak jsme, my Češi, ubozí? Až tak se bojíme čehokoliv, co je jen malinko jiné než my samotní? Tolik hanění, sprostých slov a popichování a proč? Protože si někdo dovolí být jiný. Jako pokaždé, když se utvrzuji o skutečné mentalitě Čechů, jsem neuvěřitelně rozladěná a smutná.
Ona není žena nebo On není muž? Nevím jak dalece je to všechno okolo něj pouhý marketing, výnosný obchod, jak dalece je to všechno skutečně jeho pravé já. Ale je zvláštní, že v něm stějně jako v Billovi pořád vidím muže ..., protože přece každý z nás si v sobě nese kus opačného pohlaví. A když vás to udělá šťastnými v životě, proč se k druhé polovině sebe sama jednoduše nepřiklonit a nebojovat za své vlasní já? Ať už je jakékoliv.

PS: Opakuji to a zcela otevřeně si stojím za svým ... Tomovo obočí má konkurenta :D !

Pro lepší ráno.

8. dubna 2011 v 7:44 | Gia |  Obrazárna
Copak to naše roztomiloučká diva provedla tentokrát, hm?
Mám neblahé podezření, že si zchladil žáhu na některé z bráškových fanynek :D
Ovládej svou žárlivost, Bille!

A víte, co ještě?
Gia se rozhodla, že trápení bylo dost.
(Nebo alespoň do té chvíle, než otevře výsledky z MT)
A že prostě bude mít dobrou náladu!
...
A když to nechce přijít?
Keep smiling ♥


Pak je na řadě Tom.
Ten pomůže vždycky :)
...
Přeji krásné ráno!
Vaše Gia ♥.

Něco mezi nebem a zemí.

7. dubna 2011 v 8:18 | Gia |  Labyrint
Jeden s rozvleklých článků o mě samotné, takže vlastně nic důležitého. Jenže to ze sebe nějak musím dostat a deníček si nějakou tu dobu už nepíšu. Poslední dny se mi absolutně nic nedaří. Nevím, jestli za to může všeobecně špatná aura nebo je to jen moje chyba. Co nevidět mám končit se školou, ale místo toho, abych byla v pohodě a v klidu, opakuji matematiku. Včera jsem psala průběžný test. A jak myslíte, že dopadl? Tři dny předem mi vyskočili 38 stupňů vysoké teploty a neskutečná rýma, tudíž šla veškerá soustřeďenost do háje. Dva dny předtím mi večer začala Cherrynka z ničeho nic kulhat na levou zadní nohu a já až do rána ležela u ní a neusnula. Den před testem nám veterinář diagnostikoval z největší pravděpodobnosti utrženou šlachu a vodu v koleni. Jak se má člověk potom nějak kloudně soustředit na integrály a derivace?

Dnes mi mají během dne volat, jestli půjde Cherry na operaci anebo se to budeme snažit spravit jinak, klidovým režimem. Musí to konzultovat s Brnem, protože prý se s podobným případem u tak malého štěněte nesetkal. Nemělo by to mít následky, ale neví si rady s narkózou a podobnými věcmi. Když jsem se ho zeptala, jestli za to můžu já, jestli jsem tomu mohla předejít, řekl, že je to mezi nebem a zemí. Že sto štěňat může běhat do zbláznění a nic se nestane a to stoprvní špatně stoupne a už se to veze.

Něco mezi nebem a zemí ... to je možná to, co způsobuje, že se mi nedaří. Každopádně jsem teď fyzicky i psychicky na bodu nula a poslušně čekám, co bude dál.

Původně jsem měla v hlavě úplně jiný článek. To bylo před čtyřmi dny. Byl to optimistický článek o mě a Cherry. O tom, kolik nových věcí mě naučila, že je ze mě trpělivější a klidnější člověk. O tom, že psí školka, škola nebo cvičák není pro pejsky, ale především pro jejich majitele. Aby se naučili rozumět psí řeči. Šlo nám to opravdu krásně :) Jen teď budeme muset na nějaký čas polevit, ale já věřím, že všechno dopadne dobře. A jestli ne ..., tak nevěřím na spravedlnost.


Učený z nebe nespadl.

5. dubna 2011 v 6:24 | Gia |  Labyrint
Možná to někdo z vás zaregistroval, možná jste to přešli jako něco nepodstatného a jednoduše šli dál. Nicméně v prosinci minulého roku se na Twincest blogu objevil "rozhovor" s mou osobou (ne opravdu si zde nechystám dělat reklamu, i když to tak na první pohled možná i vypadá ). Uvědomila jsem si, že jsem na otázku ohledně mých literárních - potažmo fan fiction začátků neodpověděla zase tak úplně. Přesněji řečeno se mi podařilo jedno velice důležité období úplně vypustit. Bylo to záměrně? Anebo je to pro mě věc tak samozřejmá, že jsem ji brala jako něco, co o mě všichni kolem prostě dávno vědí? ... Nevím.

Každopádně můj první vícedílný a překvapivě v luzích tohoto fandomu docela úspěšný fan fiction počin, má na svědomí jedna mýdlová opera, která toho času běžela, kde jinde než na TV Nova . Upozorňuji, že je u mé osoby zcela běžné, že televizi doma třeba dva roky vůbec nezapnu a telenovelám běžně neholduji, jenže jak praví moudro - výjimka potvrzuje pravidlo. Seriál (nějak se mi tu přeci jenom nehodí slovo telenovela, i když mnohé klasické telenovelské prvky byly zřejmé) Bednaya Nastya (na TV Nova běžel pod názvem Ubohá Nasťa) se mi líbil hned z několika důvodů.

Zaprvé především proto, že byl ruské produkce a vědomí toho, že jsem nikdy v životě neviděla ruskou "skoro telenovelu", mě prostě donutilo zasednout k prvnímu dílu. Ovšem přiznávám, že prostředí příběhu a jeho historické pozadí mě naprosto odzbrojilo a ano, v té době jsem se stala velkým fanouškem. Navíc, kdo by mohl udolat Daniilovi Stachovovi (och bože, to je ale patvar a navíc určitě napsaný špatně ) ve vojenské uniformě a s kordem v ruce? No, jen blázen a já tedy rozhodně ne! (I když pro řadu žen to asi nebude typický krasavec, mě touhle rolí povýšeného nadutce, kterého jen láska mohla změnit a spasit, dostal! A pro toho, kdo alespoň mlhavě ví o čem tady mluvím, zmíním postavu Alexandra, protože do toho se rovněž nešlo nezbláznit (ať žije promiskuita!).

Takže je to tu - další velké, malé tajemství z mého života je odhaleno. Povídku se sem vkládat nechystám a asi ani nikoho nepřekvapí, když napíšu, že už ji dávno nemám v počítači ... nejsem zrovna citový typ, co? Z internetu jsem ji dala kdysi dávno stáhnout po "urážce", která se mi dostala tím, že o mě kdosi napsal, že jsem autor - schizofrenik ... tomu komusi se dnes od srdce omlouvám, protože to co napsal, byla pravda, jen má mladická nerozvážnost tehdy to prostě neunesla ... Ví to každý autor, ty chválivé a hřejivé komentáře se čtou o tolik lépe!

Kam vůbec směřuji tímhle článkem? Možná by se zdálo, že nikam, ale přeji jenom ... Ráda bych "poděkovala" své první fan fiction povídce, tomu čemu jsem se u ní naučila. Pochopila jsem, čím vším pro mě psaní příběhů může být a také to, že tím, že do nich vkládám část svých vlastních problémů ze skutečného života, ty pak z tohoto reálného světa kupodivu pomalu ale jistě mizí (i za cenu toho, že je příběh lehce schizofréní). A to je přeci pro každého z nás k nezaplacení .

Mne ne zhal - úvodní píseň seriálu ... mimochodem naprosto úžasná ♥

PS: Kdyby TV Nova chystala po letech reprízu, snad bych televizi po x měsících zase i zapla .

Vaše Gia ♥

The sinner in me 16

1. dubna 2011 v 16:59 | Gia |  The sinner in me
Něco speciálního.


~ TOM ~

Bylo skoro deset hodin večer. K bouřlivému studenému větru, který s únavnou pravidelností zalézal pod lem mého černého vytahaného trička, přibyl stejně nepříjemný déšť. Spokojeně jsem se pousmál a na malou chvíli jsem zastavil na místě.

Bill už se zase loudal.

V trpělivém gestu k němu natáhnu zkřehlé prsty, na kterých se díky stále ledovějšímu dešti vytvořily drobné varhánky.

"Musí být pozdě. Ještě nikdy jsem nebyl venku za takové tmy." Bill přijme nabízenou dlaň a na tváři se mu usadí podivný, vyumělkovaný úsměv. Koutky popraskaných rtů se lehounce chvějí, jako by tu tíhu za nic na světě nemohly udržet byť jen o vteřinu déle. Sklíčenou tvář, která vypadala jako ta opravdová, pro jistotu nastavil sílícímu dešti, snad si myslel, že si doopravdy ničeho nevšimnu.
Nejkrásnější fantasmagorie ♥