Únor 2012

The sinner in me 33

26. února 2012 v 17:11 | Gia |  The sinner in me
Poprvé.



~ BILL ~

Nikdy dřív jsem v žádném podobném klubu nebyl. A taky jsem nenavštívil opravdový hudební koncert. Nenechali se obměkčit, ani když před dvěma lety přijeli Green Day. S odstupem času to zní možná trochu směšně, ale tehdy jsem myslel, že mě všechen ten vztek, který jsem držel tak disciplinovaně uvnitř sebe sama, zabije.

Když se nad tím zamyslím znovu, jednu důležitou hudební událost jsem přeci jenom vynechal. Nikterak plánovaně nebo se skrývanou bolestí,… jen jsem si na ten den už hodně dlouhou dobu nevzpomněl.

Alan Rickman spam!

21. února 2012 v 19:22 | Gia |  Obrazárna
S Alanem jsem otálela dlouho předlouho. A myslím, že právě den, kdy slaví své šestašedesáté narozeniny se na článek jako je tento hodí náramně. Je mou srdeční záležitostí takřka od puberty, kdy jsem se při sledování Robina Hooda v podání Kevina Costnera tloukla do hlavy a přemýšlela, jak jen se někomu může líbit tenhle nevýrazný přeslazený klaďas. Už tehdy jsem podlehla Alanovu šerifu z Nottinghamu a ačkoliv jeho role nedostala zase tolik prostoru i to málo mi stačilo k tomu, aby mě svým humorem a umem zcela svedl na svou "temnou" stranu.

Jak léta plynula a já se probírala jeho dalšími a dalšími rolemi, upevňoval se můj názor na to, že je jeden z nejkvalitnějších divadelních a filmových herců vůbec, bohužel rovněž jeden z nejméně doceněných. S naprosto čistým svědomím mohu říct, že miluji a obdivuji každou jednotlivou roli, ve které se postupem času objevil. Rasputin, Mesmer, Alex, David, Metatron i všechny další. O to více mě mrzí, že za své umění nebyl odměněm Oskarem, když jiní daleko ne tak nadaní byli, ale spravedlnost je entita, kterou jsem si hledat, jednoduše odvykla.

Trocha toho uznání se dostavila spolu s rolí Severuse Snapea a i když je to z části také komerční boom, jsem vděčná tak jako tak. Už jen to, že díky Alanovu projevu vyhrál Severus anketu o nejoblíbenější postavu Harryho Pottera o něčem svědčí → :-). Je to takový malý zázrak, řekla bych. J.K. Rowlingová se sama nechala slyšet, že tato postava rozhodně nebyla psaná jako někdo, kdo by měl nakonec skončit jako sexuální fantazie nejedné ženy a dívky. Buďme upřímní, knižní Snape nemá ani špetku šarmu nebo sexappealu, to všechno nám předvedl až ten filmový. A proto ho mám o tolik radši. A jen díky němu jsem zabloudila do bludiště názvem slash a začala přemýšlet o svém vlastním postoji ke psaní.

Ač se to nezdá, Alanu Rickmanovi vděčím za mnohé a už navždy bude mou životní inspirací. Toho, že i slušný a excesy nezprofamovaný obličej má šanci na úspěch.

Mám ráda jeho inteligentní projev, překrásnou Angličtinu a jemný smysl pro humor. Je pro mě podstata gentlemana a myslím, že je i přes svůj věk stále sexy a má hodně do sebe. Nikdy mě nepřestane fascinovat jeho herecké umění, stejně jako hlas Boha sexu. Mohl by mi předčítat telefonní seznam a byla bych v sedmém nebi :). Tak tedy všechno nejlepší, mistře, a přeji Vám i sobě mnoho dalších překrásných rolí ♥.

Alan a jeho nezapomenutelný šerif z Nottighamu.
"Už žádné zbytky malomocným a sirotkům. Už žádné rychlé popravy. A zrušte Vánoce!"

The sinner in me 32

19. února 2012 v 13:13 | Gia |  The sinner in me
Zrodila se hvězda.



~ BILL ~

Kdybych se vrátil v čase jen o pouhopouhé čtyři dny a snažil se pochopit své dřívější motivy a pohnutky, jedna jediná věc by byla jasná nad všechny ostatní. Nikdy bych neuvěřil, jak správná byla má tehdejší odpověď Tomovi, nicotných šestadevadesát hodin a nic se nezdálo být přirozenější. Otázka sexuality se stáhla hluboko do pozadí, pro jednou bylo důležité především to, co mě dělalo šťastným. Tom Weber.

"Jdeš pozdě," nepohodlně sebou cuknu, tak jako pokaždé, když si jen trochu odvyknu na tichý podezřívavý tón matčina hlasu, "večeřeli jsme před hodinou."
Beze slova přikývnu, co přesně čekala za odpověď? Časy, kdy jsme k sobě dokázali být upřímní, pominuly, ztrácely se ve změti strachu, potlačování vlastních potřeb a názorů, zůstalo jen všudypřítomné prázdno.

The sinner in me 31

10. února 2012 v 11:21 | Gia |  The sinner in me
Šestadevadesát hodin.



~ MAXMILIÁN ~

"Pecka!" Neubránil jsem se dlani vítězoslavně zaťaté v pěst, nekonečné hodiny dřiny se vyplatily, protože přesně takhle to mělo vypadat, a především pak znít. "Zkuste si to zapamatovat do zítra a publikum máme v kapse."

Možná, že jsem jako pokaždé tak trochu přeháněl. Nešlo o nic významného, sobotní vystoupení ničím nevybočovalo z řady těch předchozích. Nikdy jsme neměli příliš velké ambice, přední příčky hitparád nebo tak něco. Ale i přesto se ten puntičkářský perfekcionista, který se ve mně čas od času projevil, nehodlal vzdát. Jenže teď, když adrenalin pomalu vyprchával, vyvstala otázka, jestli jsem kluky netrápil až příliš. Pravda byla taková, že by se neozvali, ani kdyby byli na okraji kolapsu, bylo vážně obdivuhodné, jak zarputile se mi snažili zavděčit. Sám jsem si mohl stáhnout triko a ždímat pot, ale i přes veškerou únavu, jsme se k ukončení zkoušky nijak zvlášť neměli. Euforie z bezchybně odvedené práce, řekl bych. Seděli na podlaze a odpočívali, Tom vysvětloval Billovi několik základních akordů na kytaru a Alexandr se snažil pomoci.

Alien.

8. února 2012 v 20:53 | Gia |  Labyrint
Věcí, které jsem dvojčatům vždycky tak trochu záviděla bylo povíce. Kdybych ale byla nucena vypíchnout zcela bezkonkurenční TOP 3 byly by to jejich dokonalé nosy (a i když ten můj není zrovna křivý, potrápit mě dokáže), nohy (holt chlapi mají všeobecně více štěstí než rozumu a málokdy řeší problém s macatými stehny) a ruce. Ladné dlouhé prsty klavíristy, úchvatnější než leckterá aristokratická ručka zhýčkané princezny.

I do Obrazárny se svého času probojovaly ... TADY.

Byla bych hodně hloupá, kdybych si za tu dobu nevšimla, že Bill pomalu ale jistě popírá všechno v co jsem u něj tak nějak věřila a nebo alespoň doufala. Tentokrát dostala zabrat soudnost a dobrý vkus. Je to zkrátka stvoření z jiné planety a asi se nedožiju dne, abych nějakou tu novinku o něm vyhledávala v klidu a bez blížícího se srdečního kolapsu. Nikdy jsem nikoho nesoudila za tetování nebo piercingy, pokud jsou vybrány s citem a rozmyslem, líbí se mi. Ale potetovaná tvář a ruce, to je něco čemu nikdy nepřijdu na chuť a ani Bill nemá sílu můj názor změnit. Chápu, že on se nejspíš už doživotně vidí ve vyšší společnosti, protože vykonávat řadovou práci s něčím takovým... říkejte mi "staromódní kráva", ale já bych coby zaměstnavatel pravděpodobně váhala.

Strašně moc bych mu chtěla vidět do hlavy. Aspoň na chvíli. Co vede člověka k tomu, aby z vlastního popudu ničil něco, co bylo v očích tolika lidí dokonalé? Přesně takový mám totiž z Billa pocit. Jako bych se dívala na kdysi překrásnou sochu, která musela přestát nepříznivé časy. Svaly má otlučené a mramor zvětralý.

Nezbavím se už asi dojmu, že to musí být vnitřně nevyrovnaný a snad svým způsobem ne příliš šťastný člověk. A třeba blábolím, ale tahle jeho neustálá touha po změně hraničí až s obscesí a něco zkrátka není v pořádku. Jakoby se ještě pořád hledal a nenacházel. A nebo v tom vidíte pouhopouhý vrtoch a snahu zaujmout?

Nebudu do něj ještě více kopat, protože tetování se mi opravdu nelíbí.

Vy víte, jak moc miluji zvířata a přírodu.

Ale ani ptáček či květinka to nezachrání, nedá se nic dělat.

Jedna z mých nejoblíbenějších momentek vůbec.


...


The sinner in me 30

4. února 2012 v 8:26 | Gia |  The sinner in me
Bojíš se mě?


~ BILL ~

Alexandr ani Tom nelhali. Ne snad, že bychom se shodovali úplně ve všem, ale přece jenom se nám nakonec podařilo najít řešení, se kterým jsme oba dva spokojeně souhlasili. Trochu méně Alexandrovy výstřednosti a křiklavých barev, trochu méně nevýrazného a příliš neurčitého Billa, který mi byl s každým dalším dnem znatelně vzdálenější. Možná jsem se sobotního vystoupení ještě pořád tak trochu bál, ale na druhou stranu tu byl kus mého vlastního já, který si přál, aby čas mohl plynout rychleji. Definitivně tak hodit minulost za hlavu, nešlo zapomenout, ale bylo v mé moci zařídit, aby mě neustále nestahovala zpět. Mít budoucnost, nebýt jen pouhopouhou loutkou bez života.

Měl Tom alespoň nějaké tušení o tom, jak moc toho pro mě udělal?

Neubránil jsem se trochu hloupému zasněnému úsměvu a rychlému pohledu směrem k oknu do jeho ložnice.
Nejkrásnější fantasmagorie ♥