Červenec 2012

The sinner in me 35

26. července 2012 v 13:32 | Gia |  The sinner in me
Ber nebo nech být.


~ MAXMILIÁN ~

Snad že začalo pršet ještě o něco málo vydatněji, anebo možná proto, že jsem tu stál naprosto nehybný téměř hodinu. Anisovo příjmení ztrácelo a znovu získávalo na ostrosti a nebyl jsem si ani trochu jistý tím, jestli je to ještě pořád kvůli všemu tomu dešti, nebo jednoduše proto, že měl zase jednou pravdu, když mě tak vehementně přesvědčoval o tom, že potřebuju brýle na čtení.

'Je alespoň nepatrná šance, že by se u tebe v knihovně našla verze s trochu většími písmenky?'

# 1 Michael

10. července 2012 v 18:46 | Gia |  Song-book
Na blogu přibyla nová rubrika Song-book. Předem upozorňuji, že nejsem žádný rodilý mluvčí a texty si překládám především sama pro sebe a to velmi volně. Kdyby jste měli nějaký lepší nápad, jak by se dané texty daly přeložit, budu jenom ráda ♥. Proč rubrika vznikla? Dlouhé roky jsem si vedla sešitek s texty oblíbených kapel a tenhle milovaný poklad se mi během stěhování kamsi zatoulal... nějak nemám energii začínat znovu a od úplné nuly... a pak tady na blogu je to tak nějak příjemnější, zajímají mě vaše vlastní postřehy a názory! Mimo jiné mě baví dohledávat různé reálie, které jsou s tvorbou jednotlivých písniček spojeny, co kdo řekl k danému textu a kdy, takže pokud to bude alespoň trochu možné, budu se snažit vždy doplnit i tuto stránku věci. Michael určitě není úplně největší hitovkou, kterou kdy Franz Ferdinand nahráli, ale její text je zdánlivě nejjednodušší na přeložení a možná proto jsem začala právě jí. Ono se tu stejně pomaličku a jistě objeví všechny jejich písničky, protože zkrátka zbožňuju jejich texty! A třeba si najdou zastánce i mezi vámi, kdo ví :).


"Michael" je název singlu kapely Franz Ferdinand, který se objevil na jejich prvním studiovém albu vydaném v roce 2004. Píseň se proslavila díky homosexuálnímu kontextu, který následně vystupňoval i provokativní videoklip. Alex Kapranos v jednom z rozhovorů pro anglický tisk řekl, že píseň byla napsána o jeho dvou kamarádech. "Jednou jsme pařili s kapelou v Glasgow až jsme skončili v nějakém skladišti, kde probíhala taneční párty s názvem Disco X. A ti dva se tam najednou začali svádět a bylo to velmi... velmi sexy."

- 100 a možná ještě níž.

10. července 2012 v 17:16 | Gia |  Labyrint
Lidi jsou svině. Existují čestné vyjímky z řad rodiny, přátel, známých a neznámých, ale v globále žádná sláva, co si budeme povídat. Pomalu se začínám rozkoukávat a hledám si práci, ale s jakou arogancí, neochotou a především sprostotou jsem se setkala dneska... myslím, že mám preventivně zkažený celý měsíc až do narozeninové oslavy. Ač mám asi jako každý z nás svá slabá místa, snažím se nenechat rozházet tak snadno, ale ano těchle sedm "statečných" kravaťáků mě úspěšně rozbrečelo... a hrdá na sebe rozhodně nejsem.

V prvé řadě nechápu celou jejich připitomělou logiku. Prošla jsem prvním kolem, čtyřhodinovým martyriem včetně pohovoru s psychologem a nekonečnou hromadou osobnostních testů aneb "šetřeme naše lesy" na základě čehož mě pozvali k užšímu interview. Když pominu fakt, že mě nechali hodinu a čtvrt čekat beze slova na vysvětlenou a při příchodu do místnosti se ani neobtěžovali k podání ruky... celé to byla jedna velká hra na to jak si dokázat, že pánové na to zkrátka mají, jsou pány tvorstva a já jsem jen zbytečné nic, společnosti zcela lhostejné hovno. Naprosto parafrázovali a degradovali moje poznámky z rozhovoru s psycholožkou (a to i vcelku osobního rázu), střídali jeden úšklebek za druhým a ve finále se mi vysmáli, že jsem si dovolila v otázce ohledně gayů vyslovit svůj vlastní názor (mají vůbec nárok na takové otázky?). Následovalo velmi vřelé ujištění v tom, že jim jako absolvent nemám absolutně co nabídnout a že vlastně vůbec nic neumím. Přičemž mi celou tu dobu skákali do řeči a například v anglické části pohovoru mě v podstatě nepustili ke slovu...

Hlavou se mi honila myšlenka na možnost, že byla pozice už předem obsazena a tohle byla jen nutná formalita, ale proč takhle svinsky trápí lidi? Proč mě nechají drkocat se vlakem, zaplatit 180,- a pro nic? Proč berou člověku i tu poslední šanci na to, že se třeba chytí a bude se mít líp? A sakra, proč si mě tam vůbec zvali, copak z mého životopisu jasně nevyčtou, že mám jen omezenou praxi? Nerozumím tomu a je mi zle.

Sama sebe považuju za člověka, který se jen tak pro nic za nic nehroutí, ale mají bod - dostali mě. Jen co jsem odtamtud vypadla, rozbrečela jsem se jako malá Jaryna. Div, že jsem se na zpáteční cestě z těch prdelovic někde neztratila. Samozřejmě mi nejel vlak na zpátek, takže jsem další hodinu strávila hnípáním ve své vlastní neschopnosti, přežráním se citrónovou zmrzlinou a velmi peprným slovníkem.

Jasně, nemám toho za sebou hodně, tohle byl všeho všudy můj třetí pohovor a vlastně ani u těch dvou předchozích ještě nevím, jak jsem dopadla..., ale už zase mě z toho chytá toulavá. Nechat se ponižovat a dělat ze sebe vola za ubohých 14 000,- čistého? Nevím, ale rozhodně o tom budu v nejbližších dnech intenzívně přemýšlet. A ke všemu mám teď strach na jakýkoliv další pohovor byť jen pomyslet.

Sebevědomí momentálně na -100, takže jediná možná medicína je tohle video, asi tak dvacetkrát za sebou. Co já bych bez nich dělala ♥. Doufám, že se máte lépe!


Rock for People - sušenková odysea + videa + mišmaš

8. července 2012 v 23:29 | Gia |  Z deníků ...
Tak se přeci jenom objevila na Yt nějaká post RfP videa. Myslím kromě těch mých mobilových, kde skoro všude ječím jako maniacký stalker :-D. Než je sem všechny pěkně naskládám, abych měla ten úžasný zážitek v deníčku kompletní, přihodím jednu historku z Hradce, na kterou jsem v návalu vášně naprosto zapomněla.

Jedenáct hodin večer - já a slečna A. čekáme na nádraží. Zjišťujeme, že je samozřejmě zavřené a my máme více jak hodinu a půl času.

"Co kdybychom se šly projít kousek do centra?" Navrhnu a i když můj nápad není přijat zrovna nadšeně, nakonec zvedáme značně unavené kotvy :-D. Ušly jsme sotva pár desítek metrů a přišlo to skoro jako zjevení. Zpoza kopce se vynořil muž s knírkem :-D. Vypadá jako by šel ze svatby, vystajlovaný debílek. Druhá myšlenka ve velmi rychlém sledu byla... Kapranos?! Ááááááááá! Načež se za ním objevilo několik dalších neméně vystajlovaných kamarádů :-D. Nutno podotknout, že my dvě jsme v té době vypadaly značně "jetě" a proto jsme zvolily taktiku ústupu za každou cenu :-D, Kapranos to stejně nebyl takže co... a pak se ozvalo...

"Excuse me?" :-D

Our

7. července 2012 v 20:12 | Gia |  Jednodílné povídky
Konec lenošení. Polehoučku rozepisuji pokračování SIM a abych nabrala ztracenou rovnováhu, cvičím se. Krátké pokračování {nehledejte v tom nic "neobjeveného"} k jednodílné povídce My best friend. Nevím, jestli si někdo z vás - pravidelných čtenářů pamatuje na její děj, ale třeba i ano. A víte, co je zvláštní? Člověk se snaží o jedno a ve výsledku má něco úplně jiného...

Věnováno slečně A. a zcela sobecky také mě samotné. Pokračování bude, určitě ano :).

'Jediná věc, která nezůstane nikdy skryta, je láska.' - arabské přísloví




Franzy spam!

7. července 2012 v 16:01 | Gia |  Obrazárna

Je čas vypořádat se s přebytkem nahromaděných emocí. Jde to těžko..., ale snad se to časem povede. Vážení přátelé, ano, je čas na další spamovací článek ^^. Tentokrát jsem ze své složky losovala zcela náhodně fotky, které mě jako první "pleskly" přes oči... nutno podotknout, že z velmi různorodých důvodů. Vím, že si tyhle články ve skutečnosti užívám mnohem více než vy, ale tak... přejte mi to :-D.

4.7. 2012 Franz Ferdinand

5. července 2012 v 15:37 | Gia |  Z deníků ...
Narozeniny mám sice až na konci tohoto měsíce... a přece - ten nejkrášnější dárek přišel o něco dřív :). Jsem si téměř stoprocentně jistá, že jsem tu v nějakém z předchozích článků avizovala festival RfP a především pak účast kapely Franz Ferdinand. Tenhle článek se snažím sepsat s odstupem jen několika hodin od příjezdu a skutečně začínám pochybovat o tom, jestli jsem to zvládla bez úhony... alespoň té emocionální. Ale teď už hezky popořádku... neznalí a neteční pak prominou, tenhle článek tu být jednoduše MUSEL.

Nejkrásnější fantasmagorie ♥