- 100 a možná ještě níž.

10. července 2012 v 17:16 | Gia |  Labyrint
Lidi jsou svině. Existují čestné vyjímky z řad rodiny, přátel, známých a neznámých, ale v globále žádná sláva, co si budeme povídat. Pomalu se začínám rozkoukávat a hledám si práci, ale s jakou arogancí, neochotou a především sprostotou jsem se setkala dneska... myslím, že mám preventivně zkažený celý měsíc až do narozeninové oslavy. Ač mám asi jako každý z nás svá slabá místa, snažím se nenechat rozházet tak snadno, ale ano těchle sedm "statečných" kravaťáků mě úspěšně rozbrečelo... a hrdá na sebe rozhodně nejsem.

V prvé řadě nechápu celou jejich připitomělou logiku. Prošla jsem prvním kolem, čtyřhodinovým martyriem včetně pohovoru s psychologem a nekonečnou hromadou osobnostních testů aneb "šetřeme naše lesy" na základě čehož mě pozvali k užšímu interview. Když pominu fakt, že mě nechali hodinu a čtvrt čekat beze slova na vysvětlenou a při příchodu do místnosti se ani neobtěžovali k podání ruky... celé to byla jedna velká hra na to jak si dokázat, že pánové na to zkrátka mají, jsou pány tvorstva a já jsem jen zbytečné nic, společnosti zcela lhostejné hovno. Naprosto parafrázovali a degradovali moje poznámky z rozhovoru s psycholožkou (a to i vcelku osobního rázu), střídali jeden úšklebek za druhým a ve finále se mi vysmáli, že jsem si dovolila v otázce ohledně gayů vyslovit svůj vlastní názor (mají vůbec nárok na takové otázky?). Následovalo velmi vřelé ujištění v tom, že jim jako absolvent nemám absolutně co nabídnout a že vlastně vůbec nic neumím. Přičemž mi celou tu dobu skákali do řeči a například v anglické části pohovoru mě v podstatě nepustili ke slovu...

Hlavou se mi honila myšlenka na možnost, že byla pozice už předem obsazena a tohle byla jen nutná formalita, ale proč takhle svinsky trápí lidi? Proč mě nechají drkocat se vlakem, zaplatit 180,- a pro nic? Proč berou člověku i tu poslední šanci na to, že se třeba chytí a bude se mít líp? A sakra, proč si mě tam vůbec zvali, copak z mého životopisu jasně nevyčtou, že mám jen omezenou praxi? Nerozumím tomu a je mi zle.

Sama sebe považuju za člověka, který se jen tak pro nic za nic nehroutí, ale mají bod - dostali mě. Jen co jsem odtamtud vypadla, rozbrečela jsem se jako malá Jaryna. Div, že jsem se na zpáteční cestě z těch prdelovic někde neztratila. Samozřejmě mi nejel vlak na zpátek, takže jsem další hodinu strávila hnípáním ve své vlastní neschopnosti, přežráním se citrónovou zmrzlinou a velmi peprným slovníkem.

Jasně, nemám toho za sebou hodně, tohle byl všeho všudy můj třetí pohovor a vlastně ani u těch dvou předchozích ještě nevím, jak jsem dopadla..., ale už zase mě z toho chytá toulavá. Nechat se ponižovat a dělat ze sebe vola za ubohých 14 000,- čistého? Nevím, ale rozhodně o tom budu v nejbližších dnech intenzívně přemýšlet. A ke všemu mám teď strach na jakýkoliv další pohovor byť jen pomyslet.

Sebevědomí momentálně na -100, takže jediná možná medicína je tohle video, asi tak dvacetkrát za sebou. Co já bych bez nich dělala ♥. Doufám, že se máte lépe!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | 10. července 2012 v 18:46 | Reagovat

Jojda, tak strašne mi to je ľúto Nadi <3. Zobralo by to každého, čovek sa vekom zocelí, ale keď sa takéto niečo stane pri hľadaní prvého zamestnania, tak je to riadna rana. Akurát ti môžem povedať, že buď rada, že ťa nevzali, lebo by si s nimi musela pracovať každý deň a to by bolo ešte horšie. To, že sú to zadubení chlapi s klapkami na očiach, je jasné. A zaráža ma, že tam nebola ani jedna žena. Veľmi divné.

Zlatinko, rýchlo na to zabudni, nestoja ti za to, aby si bola kvôli tomu na dne. Sudičky majú pre teba  nachystané voľačo lepšie, som si istá. Hlavu hore, bude dobre. <3

2 Gia Gia | Web | 10. července 2012 v 18:55 | Reagovat

[1]: Děkuji Zuzi. Nejen za to, že sis článek přečetla, ale i že si mi držela palce a myslela na mě.
Byla tam akorát jedna slečna v recepci a ta mi vlastně ani neodpověděla na pozdrav, když jsem vešla dovnitř... njn jaký pán takový krám, že. Ale ta tam byla spíš na ozdobu než na cokoliv jiného.
Máš naprostou pravdu. Neřekli sice absolutní ne (i když já vím, že mě nevezmou), ale pracovat s takovými, to je na žaludeční vředy a každodenní kolapsy, to ani nestojí za to.
Ještě jednou děkuji. Neměla jsem si s kým popovídat, tak jsem to vypsala tady a moc mi to pomohlo :).

3 zuzana zuzana | 10. července 2012 v 19:04 | Reagovat

Ver mi, nie je nič horšie, ako chodiť do práce s nechuťou. Malo to tak byť, si o skúsenosť bohatšia. Celá firma je nejaká negatívna....

4 Gia Gia | Web | 10. července 2012 v 19:20 | Reagovat

[3]: Možná už opravdu měli někoho vybraného a tohle bylo jen "na oko", aby se splnila administrativní a právní stránka věci a proto ta nechuť, ale kruci... otrávili mě pořádně. Ale už je to lepší :).

5 flixo flixo | E-mail | 10. července 2012 v 20:13 | Reagovat

kriste pane, kde ses to hlásila o zaměstnání? pohovory s psycholožkou? názor na gaye? co to bylo, panebože, za firmu, že na takový "výslech" přišlo 7..co to vůbec bylo..personalistů? O_o
no povím ti, že jsi mě teda pěkně vyděsila. právě jsi normálně popsala mou noční můru přijímacích pohovorů, a to jsem kromě jednoho na vejšku (odkud mě taky docela pěkně vyrazili) na žádným pracovním nebyla. :( něco takového by u mě nezažehnala snad ani bazén plný čokolády.
mrzí mě, že sis z toho odnesla takovou porážku seběvědomí, ale jak píše Zuzka, je to zkušenost a těch by se zase litovat nemělo. neříkám, že se pro příště třeba poučíš, zocelíš, protože na něco takového se zvyknout asi nedá a navíc..bůhví, co v tom všechno bylo. ale budeš vědět líp a určitě se ti podaří najít zaměstnání v kolektivu, kde o tebe budou stát a bude ti tam dobře. ;) ♥

6 Gia Gia | Web | 10. července 2012 v 21:02 | Reagovat

[5]: Do naprosto běžné středně velké firmy, Flixo :-(. Ale musím říct, že ty předchozí dva pohovory u jiných firem byly v naprostém míru a pohodě, to až teď - do "třetice"...
Nemysli si, já jsem ze všeho kolem toho taky pěkně "paf", nevím, co čekat, jak odpovídat jak se chovat. Snažím se, co nejvíce můžu a na oplátku srážka s... no minimálně blbci.
Porážku? No, sebevědomí mám i tak na nule, tak tohle už je vážně asi totální výmaz čehokoliv, co mi tam zbylo a nejhorší na tom je, že se opravdu bojím, že mě to poznamenalo do čehokoliv o co se pokusím v budoucnu, že místo toho, abych tam šla s úsměvem a pohodou, tak tam půjdu už dopředu s nervama a průjmem :-(.
Moc děkuju, jsi hrozně moc hodná ♥. Ještě, že si mám komu postěžovat, vážně :-D.
Jinak na význam těch otázek z "psychotestů" se mě neptej, čuměla jsem na ně jako vejr, protože podle lidí, co jsem se ptala, je to dost divný a nestandartní postup. Ale co, my si gaye zase tak lacino nedáme :-D.

7 Syhrael Syhrael | 16. července 2012 v 0:02 | Reagovat

Nenech se otrávit, Giuško, některé momenty v životě člověk prostě neustojí, když vidí tu bezohlednost, nespravedlnost a svoji naprostou bezbrannost. Proti tomu se nedá bojovat ničím jiným, než se nad to povznést. Je to každopádně strašné a nesmírně zoufalé, co se dnes děje kolem práce. Já vím, ono to zamrzí, ale uvidíš, že jednou na tu "komedii" budeš koukat s nadhledem - v příjemném kolektivu a fajn prací. Paradoxně bych tuhle otřesnou zkušenost brala jako útěchu, že jsem unikla té "velkolepé možnosti" být v kolektivu naprostých dementů. Objednej si kamión zmrzliny a hoď za tím srancem! ;)) :*

8 Áďa Áďa | 16. července 2012 v 15:21 | Reagovat

hmmm, tak to jsme na tom stejně. až na ten rozdíl, že já hledám práci už od ledna, pohovorů v tomhle duchu jsem absolvovala už nespočet a vždy mě to dovede zase a znovu stejně zasáhnout. na pracáku se na mě akorát obořili, že na internetu je takových inzerátů... ale vysvětlovat jim, že drtivá většina z nich je pořád stejná už od zimy, jen s aktuálním datem? že ty, které se tváří přijatelně, jsou od hajzlů, co tě akorát zdeptají a pokud možno ještě finančně zruinují? viz moje jarní zkušenost, cca měsíc jsem byla v jedné poměrně známé firmě, ke smlouvě ani mzdě se neměli a ještě mě málem oškubali o dvanáct tisíc. díkybohu k tomu nedošlo, ale i tak, je to pořád dokola. hledáš, nic, hledáš, nic, pak tě občas někdo pozve, ale vylezou z toho akorát svině...

taky je mi z toho naprosto nanic, ale krom špatného pocitu ze sebe sama se přidávají i obavy, kde od příštího měsíce vemu na hypotéku a účet za telefon, ač toho neprovolávám zas tak tolik.

takže asi tak nějak :-/ drž se, já se snažím držet už půl roku a taky to jde jenom stěží!!!

9 Luna Luna | 23. července 2012 v 16:01 | Reagovat

Ani nevím, jak jsem na Tvůj blog zabloudila, každopádně musím reagovat, a to prostou radou - nic si z toho nedělej. Vím, že to zní jako klišé a že se to lehce říká, ale těžko dělá, každopádně je to však jediná možnost. Já jsem na tom ještě před třemi týdny byla úplně stejně - po pěti letech na vysoké jsem byla bez praxe a zkušeností hozena do "života", kde jsem se měla narychlo zorientovat, najít si práci, bydlení, prostě se o sebe postarat. Nakonec se to sice povedlo (i když stále balancuji nad tenkou propastí nejistoty), každopádně však právě proto vím, že rozhodně nejsi v lehké situaci, nicméně i když člověk už ztrácí naději a myslí si, že horší to už rozhodně být nemůže, je třeba jít dál a věřit. Věřit v lepší zítřky a věřit především sobě. Ono se to jednou povede. Jiná možnost pro Tebe jednoduše nesmí existovat. A když přesto budeš mít pocit, že to dál nejde, tabulka čokolády to vždy jistí ;)

10 Gia Gia | Web | 23. července 2012 v 20:19 | Reagovat

Moc děkuji za podporu holky ♥. Opravdu to pomohlo. Alespoň v tom sebrat zbytky své důstojnosti a pokusit se jít dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Nejkrásnější fantasmagorie ♥